(FF) “It was inevitable: the scent of bitter almonds always reminded him of the fate of unrequited love.” ― Gabriel García Márquez
Nebudu v noci jíst tatarák. Nebudu už nikdy jíst tatarák.
Singl život je úžasný. Ale znamená i to, že když se vrátíte z cest, nikdo nečeká v příletové hale. Doma čekají jen uschlé kytky ve vázách, zvadlé v květináčích a zkažená zelenina v lednici. Taky studený sporák, zima a prázdná postel. Ale dá se to přežít. A druhý den už je líp. Mnohem líp.
Na pilu tlačit netřeba.
Frank Sinatra se dá poslouchat v každém ročním období.
Nejnádhernější lidé, které známe, jsou ti, kteří znají porážku, znají utrpení, námahu, znají ztrátu, našli cestu ven z propastí. Tito lidé oceňují život, jsou vnímaví a schopni porozumění, což je naplňuje soucitem, laskavostí a hlubokou láskou. Nádherní lidé se nádhernými nestávají jen tak. (Tohle jsem nenapsala, jen si nemohu vzpomenout, kde jsem to našla…)
Musím si dávat pozor na to, s kým, kdy a jak jdu domů. Jestli s sebou mám pepřák. Jestli se taxikář dívá do té doby, než dojdu k domovním dveřím a není to kvůli té krátké sukni. Jsem strašně neopatrná a věřím, že se mi nemůže nic stát. Není ale nutné zažít úplně všechno, že.
Je důležité večer popíjet s někým, kdo vám druhý den přinese ty hektolitry vody. Ano, je to strašně neromantické a hovoří ze mě stáří a zkušenost. Haha.
Nebudu dávat plané naděje mužům, o kterých vím, že s nimi nikdy být nechci.
A vůbec – budu celá taková radostná, zářivá a optimistická, jako první den po dovolené. K tomu mi dopomáhej Bůh, Bohyně, blog a všechno, co mám ráda.
PS: Když je nejhůř, jste upocená, zmatená, přepracovaná a celá rozplizlá, nic nepomůže víc než setkání s nejlepšími kamarádkami v baru! A pokud jsou na tom podobně, je to ještě větší legrace.
