(FF) Mám extrémně špatný vkus na muže. Opravdu. Mohla bych o tom psát knihy. „Ty jsi byla vždycky hrozná šlapka,“ vyjádřil se tuhle neomaleně a s láskou (doufám tedy, že to vlastně myslel jako šanci pro mě se zamyslet) můj kamarád, který mě zná bratru dobrých deset let. Vždycky se zamiluju, nevidím (jasné znaky, že to neklapne), neslyším (slova kamarádek, které průšvih kolem mě cítí půl roku dopředu) a jdu jako ten příslovečný beran proti zdi (jo, jsem Beran). Potom mi dojde, že něco neklape, protože nejsem šťastná, začnu vnímat intuici a chlapík se najednou nechová tak, jak říkal. Jak můžu být tak naivní? Je to jednoduché. Pracuju se slovy. Živím se…
-
-
Pořekadla naší rodiny
(Boh) Vyrostla jsem ve velmi různorodé rodině. Všude je něco, ale u nás bylo všechno. A tak jsem měla možnost poznat kdeco a seznámit se s kdečím. Věřím, že není podstatné, kdo vás vychovává, ale jestli se vám věnuje. To je podle mě nejdůležitější. Láska, péče, naslouchání a sdílení. Tak jako v každém vztahu. A já toho sdílení i naslouchání měla hodně. Až si přečtete top ten hlášek z mojí rodiny, seznáte, že se není čemu divit. Kéž by to četla moje velmi upnutá třídní, která i přes svou profesionalitu absolutně nedávala mojí odlišnost a neustále se mě snažila narvat do nějaké škatulky. Jakékoliv… „Dobrá stáj se nedá koupit,“ říkávala prababička…
-
Díky, mámo!
(Boh) Dlouho je tomu, co Fatalka napsala, jaké je se mnou bydlení. Potřebovala místo, kde by měla klid a kde by jí bylo dobře a já náhodou to místo měla. Uvolnilo se tu. Snad mi laskavý čtenář promine, že využívám blog jako nástěnku pro naše vzkazy, ale ráda bych tu něco napsala. Díky tlaku v práci jsem se obrnila natolik, že jsem ztratila vyjadřovací schopnosti a i když je u nás doma všechno v pořádku, musím tu něco napsat: Mám všude nepořádek. Nestíhám a nemám energii na nic. Pořád trčím v práci, která byla pro mě jako sen, než jsem nakoukla pod pokličku. Když už se dostanu večer domů, jsem…
-
Opravdový muž aneb s Deidou v posteli
(Boh) Miluju muže. Mám na nich ráda úplně všechno a upřímně je považuji za mnohem jednodušší a křehčí stvoření než jsme my, ženy. Díky Deidovi jim začínám i pomalu rozumět. A rozeznávat. Deida u nás doma jede. Znáte to, někdo jde do postele s dědou a my s Deidou. (Ok, trochu umaštěný fór, ale vždycky mě pobaví.) Bohužel já na rozdíl od Fatalky čtu jednu knihu měsíc. Ona to zvládne za víkend, takže Deidu už má přečteného celého. Asi o všem moc přemýšlím a po každém moudru ztrácím vědomí – z toho uvědomění – a tak nějak to celé moc řeším. Dlouhé vedení či co. Díky Deidovi jsem přišla na…
-
Rady pro singly
(Boh+FF) Zde je sbírka těch nejlepších hlášek, které jsme v souvislosti s naším svobodným stavem slyšely: (Boh) „Každý zboží si najde svýho kupce. Jen to někdy dlouho trvá!“ Vážně otče? Vážně chceš další dva roky platit za mou terapii? Já myslím, že ne. „V tvém věku jsem už měla devítiletou Bohyňku.“ Ano mami, a to bylo asi tak všechno. „Mně by nevadilo, kdybys byla lesba.“ No, mně taky ne, ale tak nějak mě muži přitahují o 100% víc. „Nepřemýšlíš někdy o vdavkách?“ Někdy jo. A taky někdy přemýšlím o tom, že někoho kopnu do hlavy, ale to asi nechceš slyšet. „A co Vladimír?“ „Babi, s Vladimírem jsem chodila v sedmnácti!“ Vlastně…
-
Jak rozchodit rozchod
(Boh) Milujeme pravidla a rady a tak nějak jsem si říkala, že až to všechno přebolí a pomine, že taky vytvořím svoje porozchodové desatero. Ale nějak ne a ne najít deset bodů, co by mi pomáhalo. Možná je to tím, že jsem neměla strategii. Chuť cokoliv analyzovat a řešit. Někdy si nechceme opakovat co se stalo a zjišťovat proč, někdy si jen přejeme, aby se rány zahojily a my mohli jít dál. Ať už se stalo cokoliv. Netřeba se poučit a tak si pamatovat. Ne ne. Hlavně jít dál. A to jsem zřejmě udělala. Zabalila kufry a šla dál. Každý den jdu dál a dál, nevzpomínám, neanalyzuju, nesnažím se pochopit…
