• Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou,  v roce 2015

    Co jsem se naučila v říjnu 2015

    20.11.2015

    (FF) Bachovy květové esence pomáhají tam, kam už homeopatie nemůže. “Ale vždyť vy vypadáte tak zdravě a báječně, vám něco je?” podívala se na mě zmateně ruská bylinkářka. “Ehm, ne, vůbec nic mi není, jen trochu netuším, kam a jak teď budu směřovat, po nocích bojuju s poltergeistama a občas se rozbrečím v mhd. Ale jinak jsem pořád rozradostněná a báječná, protože kdo by sakra nebyl!” chtělo se mi zařvat. Ale nikdy neřvu, takže jsme společnými silami našly něco na ty duchy a mohla jsem odtančit. A zdá se mi, že ty kapky fungujou. I když na druhou stranu – já jsem schopna si vsugerovat cokoliv.. Co s sebou na…

    Číst více
  • Co se nám honí hlavou

    Singl žena po třicítce. Na odpis, nebo Carrie Bradshaw?

    13.11.2015

    V jisté chvíle se stanete singl ženou po třicítce. I když jste to neplánovala. I když jste to nikdy nechtěla. Vlastně vás to ani nenapadlo, myslela jste, že NĚJAK budete mít do třiceti kariéru, dvě děti, zlatého retrítra a muže po boku. A ono ne. Stanete se tou, které „ujel vlak“. Asi už tak dávno, že nevidíte ani jeho koncová světla. A nejste jako Amélie z Montmartu, ani jako Carrie nebo Bridget Jones, kdepak. I když byste rád byla. Většinu času jste totiž něco mezi tím.

    Číst více
  • Co se nám honí hlavou

    ANARCHISTKA PRŮZKUMNÍK versus HODNÁ HOLKA

    8.11.2015

    (Boh) Předem bych ráda uvedla, že je nám třicet, tak jako každý rok. Protože sloganem Marianne: „Život začíná po třicítce“. To je prostě fakt. Ve dvaceti vlastně nevíte, co děláte a buď zvolíte tu variantu, kdy prostě následujete dav a rady okolí, anebo se rozhodnete pro tu odvážnější záležitost a jdete proti proudu. Pak je tu samozřejmě kategorie, která záhadně už ve dvaceti letech má jasno, ví kam jde a co chce, a tak má ve třiceti rodinu, PhD., auto, dům a rohovou kancelář, ale těm se věnovat nebudu. Jednorožce a jiné úkazy si necháme na jindy.

    Číst více
  • Co se nám honí hlavou

    SNAD TO USEDÍM

    1.11.2015

    (Boh) Asi se nebudu příliš věnovat tomu, jak jsme se daly znovu dohromady, protože na retrospektivní záležitosti bude času jistě dost. Minimálně v důchodu. Teď je podstatné vyřešit provozní otázky blogu a hlavně našich životů. Zatímco si Dvě Třicítky v poklidu spaly, vytvořila jsem si vlastní mikrosvět na malém, ne příliš sledovaném blogu, který mám ovšem ráda a o který nechci přijít. Byl takovou náhradou za práci v tandemu, a paradoxně díky němu jsem pochopila kdo jsem, co chci a co potřebuju, co bych měla dělat a čeho se naopak vyvarovat a teď, když se tandem obnovil, se ho prostě nechci zbavovat.

    Číst více