(FF) Tak jsem zas jednou vyrazila do terénu omrknout, jak to vypadá na mužské straně barikády. Chlap, který byl ještě před pár měsíci na rande zářící, krásný a zábavný, se mi ten večer zdál poněkud neklidný… tedy, ne, byl skleslý, heartbroken a dokonce ještě víc cynický než já.

„Muži jsou buď trubci, nebo kandidáti na trubce,“ povzdechl si. „Jeden můj kamarád říká, že každá nová žena, kterou pozná, má tendenci kandidovat na číslo jedna v žebříčku jeho problémů.“ A v tomhle veselém a optimistickém stylu to pokračovalo. Nevím, jestli všechny ty hrozné věci, o kterých mi říkal, se staly jeho kamarádům nebo jemu. Nicméně dozvěděla jsem se, že prý my ženy lžeme o tom, že nemůžeme mít děti, abychom pak za půl roku vítězoslavně přiběhly s pozitivním těhotenským testem. Že prý na začátku říkáme, že nechceme vážný vztah, ale po třech týdnech najednou změníme názor a muže začneme držet na vodítku, vyžadovat závazky a nehynoucí pozornost až za hrob. Že jsme zlé, vypočítavé, nevěrné a cynické.

Upřímně řečeno, nevím, co se mu stalo. Nejdřív jsem měla chuť proradné ženské plémě obhajovat, jako by to byla instinktivní potřeba bojovat za svůj druh. Ale potom mi došlo, že i když je možná až moc cynický a negativní, třeba se některé ženy takhle opravdu chovají. Že jdou po penězích, dětech, majetku, bytech, autech, mužském egu i sebevědomí. A já nechci teď rádoby statečně zachraňovat trosky spouště, kterou po sobě zanechala některá jiná. A hlavně – nechci lidstvo rozdělovat na muže a ženy. Na dva nesmiřitelné tábory, které proti sobě válčí. Nejdřív o pozornost, ego, kdo komu míň ublíží, a ve finále o děti, domy, auta, koně a majetek.

Myslím, že nejsme dva tábory. Jsme muži a ženy, ale všichni jsme především lidé. A možná můžete mít smůlu na to, že narážíte na zrovna nepříliš čestné zástupce druhého tábora, ale já prostě odmítám věřit tomu zjednodušení, že jsou všichni muži takový a všechny ženy makové. A hlavně mi přišlo líto, že někdo tak inteligentní se může nechat tímhle zjednodušeným odsouzením a zkušenostmi ovlivnit. Pak mi došlo, že je problém ve mně. Že pořád narážím na muže, kteří hledají záplatu na svou pošramocenou duši a bolavé srdce. A že chci muže celého a dospělého, jako jsem já sama. Nebo se alespoň snažím být.