(Boh) Toto je další recept (bez receptu), který popisuje mé kulinářské umění v praxi.

Nejdůležitější ingredience…
* papiňák, který jsem dostala k narozeninám
* obrovské nadšení
* přítomnost obchodu ryby-drůbež, se sobotní otevírací dobou
* (A jak se později ukáže, i můj Drahý…)

Začínáme – pátek/sobota… 
Vaření ve své podstatě začalo již v pátek v noci, kdy jsem si do půl třetí ráno zapékala uv gelové nehty. Na rukou i na nohou. Vřele doporučuji! Jedině tak dosáhnete té pravé sobotní agónie. Zaručeně Vám pak bude jedno, jestli koupíte kuřecích skeletů pět nebo šest, kolik váží vodňanské chlazené kuře a absolutně přejdete fakt, že zelenina na polévku vypadá hůř než vy. Ve své podstatě vás uvadlost mrkve potěší.

Vlastní vaření/ pečení…
Jakmile se z nákupů doplazíte domů, zapečete znovu nehty, protože se z nějakého důvodu začaly rozpatlávat. Poté nakrájíte zeleninu na velké kusy, upižláte kůži ze skeletů (ano, brousek by se mi šiknul) a všechno to s úlevou, že už je za vámi, prdnete do papiňáku. Zalijete vodou a vaříte po dobu jednoho umytí hlavy prodlouženou o zjišťování proč se vám z kohoutku valí jen horká pára a oranžové cosi, zatímco se kov ve vaší karmě úspěšně taví.  Aby byly skelety opravdu uvařené a vyschlá zelenina měkká, doporučuji ještě seškrábat rozteklý cín z vany a umýt koupelnu. Zaručeně pak změkne i ta ohavná dřevnatá petržel.
Vodňanské kuře zatím nechte v ledničce. Přijde na řadu později. Jen  se oblékněte, upozorněte spolubydlícího, ať neotvírá natlakovaný papiňák, protože by mohl bouchnout (stejně jako ta karma) a vyběhněte do centra. Následuje totiž sraz bloggerek, popíjení koktejlů, drancování v Tescomě (byly přece dny Marianne), pojídání špaget, procházení se po Praze a rychlý nákup alkoholu a limetek, který ovšem nepatří do tohoto receptu.

Konec sociálního intermezza aneb  pokračujeme v receptu na kuřecí hody podle Bohyně…
Po příchodu domů vyčerpaně vyndejte kuře z ledničky, dejte na plech, přidejte snítku rozmarýnu, nohy mu svažte silikovou šňůrkou z Tescomy, naházejte na plech rajčata a velké kusy pórku, másla…a vše je připraveno. Ochutnejte polévku a pochvalte se! Pak si udělejte první Cuba libre a počkejte na noční příchod Drahého. (Alkohol i limetky do tohoto receptu vlastně patří). Je dobré vypnout hořák a neusnout, což se mi nepodařilo, ale polévka i můj byt to přežily.
Po dohodě s partnerem nakonec přikryjte kuře a nechte ho dál dělat to, co mu jde nejlépe – čekat v chládku.  Přestože jste v supermanské náladě, kuře ve dvě ráno nepečte! Vím, že to zvládnete, já bych to taky zvládla, ale ne!

Pokračujeme v krasojízdě – neděle…
K polévce bych ráda podotkla, že ji můžeme podávat a konzumovat kdykoliv a jakkoliv. Osvědčilo se mi usrkování ze sběračky, když jsem si chodila do kuchyně pro další a další Cuba libre. Co se čekajícího kuřete týče, nakonec ho vkládáme do trouby až ve chvíli, kdy v neděli odpoledne přiskotačí slovinský kabelkový magnát, aby s vámi dohodl podmínky spolupráce. Díky jednání přijdete  sice o celé pečení a vlastně nemáte ani páru, proč a jak se to podařilo, čím to Drahý podléval a jakto, že je to všechno tak dobré, ale na druhou stranu zatímco kuře růžoví v troubě, vy v obýváku upečete kontrakt, takže určitě budou finance na další kuře, možná i čerstvou zeleninu.
Zhruba pět minut poté, co si plácnete na spolupráci a Slovinci odsviští, podává se  kuře s rýží, která je absolutně vynikající, ale opět nevím proč a jak k tomu vlastně došlo.

Zhodnocení….
Celé to vaření a pečení nebylo špatné, ale je to trochu finančně náročné. Ano, kubánský rum je možné z receptu vynechat, ale potom kuře (i vy) bude absolutně postrádat švih.
Co se doby přípravy a vlastního vaření týče, myslím si, že připravovat polévku a pečené kuře tři dny, je trochu moc i na Dobromilu. Na druhou stranu, ona toho nestihla tolik co já a například ty zapečené nehty drží až do teď…
Pokud mám zhodnotit trvanlivost výsledku mého kulinářského snažení, jeho trvalivost byla velmi ale velmi prchavá. Irský spolubydlící z  neznámého důvodu hned v neděli večer vylil veškerou šťávu a pečenou zeleninu, takže v pondělí musela být rýže smíchána s oschlým kuřetem na pánvi, za přidání polévky, curry a cherry rajčátek. Což byl geniální nápad Drahého. Jak to přesně udělal, nevím, ale chutnalo mi to moc.

Zamyšlení…
Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem do vaření stále nepronikla. Tak nějak se to všechno děje beze mě…a proto si na příští kulinářské zážitky hodlám vzít volno. Jistě ho plně využiju.