Co se nám honí hlavou

Třicítka na krku, zuby v tašce, pes na špagátě

Narozeniny Bohyně(Boh) Zase je mi třicet. Už to začíná být i zábavné. Zvlášť když mi všichni very, že je mi vlastně 29 a teprve slavím třicátiny. Díky genofonde, araganový oleji a Macu! Takže je to tak. Mám velmi promakaný system. V den narozenin je mi třicet, aby mi následně bylo opět 29 a mohla jsem se připravovat na kulatiny… A tak za třicet let můžu zhodnotit, které třicátiny byly nejlepší. Ano, ano, jsem velmi kreativní :-)
Nicméně, protože je mi těch třicet, ráda bych tak troche shrnula své dosavadní životní poznatky:
obrázekJe jedno, kolik vám je, zamilovat se můžete i ve třiceti. Vždycky je to jiné, ale pokaždé je to fičák. Někdy o tom napíšu. Teď je ještě brzo.

Když nejste ve 29 vhodný materiál pro podřízeného zaměstnance, ve třiceti se to nezlepší.

Když si uvědomíte výše uvedené, možná si založíte společnost a začnete něco vyrábět. Třeba…zuby. O tom bych taky někdy mohla napsat. Ale zajímalo by to někoho? Pochybuju!

Někdy stačí do auta jen sednou a prostě Fergusnastartovat. No a někdy je dobré si v příručce přečíst, jak se ovládají stěrače a světla. Ale to jsou jen detaily. Podstata je v tom otočení klíčkem. Pak už to jede jako po másle.

Pes je opravdu nejlepší přítel člověka. I když chrápe a snaží se vás k ránu vystrčit z postele.

Když už jsme u těch přátel, také platí, že v nouzi poznáš přítele. Tyhle třicátiny jsem měla šanci si to uvědomit až na dřeň mých mladých kostí. Přesto Vesmíru za tuto lekci děkuju! Ale psát o tom asi nebudu. Je na to ještě moc brzo.

DSC00171Ženská vyjde s dvaceti tisíci i se dvěma. S těma dvaceti je to lepší.

Příroda a zvířata vám ukážou podstatu vás samotných. Jsme to co jsme a nehledě na výchovu, vzdělání a kávičky ve Starbucks, první signální a naše živočišné pudy nás ovládají mnohem více, než si uvědomujeme. Pokud ovšem tento fakt přijmeme, dostaneme se blíž sami k sobě. A taky ke zvířatům a k přírodě. Ano, je to všechno jako jeden magic circle. Tak jako ty moje třicátiny.

Neslavila jsem je, ale i tak jsem si je užila a moc se těším na ty další :-)

fotozdroj: archiv Bohyně, obraz Báry Selan http://armorica-bara-selan.webnode.cz/

4 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *