(FF) Zde je deset důvodů, proč je Ibalgin lepší než muž: 1. To, že vás bolí hlava, není pohroma, ale jeho smysl života. 2. Není návykový, což muži jsou. Oxytocin, city, emoce, báječný sex, ech, však vy víte, o čem mluvím. 3. Dostanete ho v balení rovnou po více kusech. Nemusíte ho tedy přesvědčovat o jeho jedinečnosti. Vlastně ho nemusíte přesvědčovat o ničem. 4. A když jeden odejde, pořád tu jsou další. Uklidňujícně stejní. 5. Můžete před ním brečet. Bolestí, vzteky, lítostí. On vás utiší. 6. Zahání bolest. Muži ji někdy způsobují. 7. Je mu jedno, že máte zrovna mastné vlasy, špatnou náladu nebo PMS. Na PMS se vlastně vyloženě…
-
-
Dokud nás smrt nerozdělí
(FF) Neumím se pořád moc vyrovnat se smrtí. Kdykoliv se ochomýtne kolem, přestávám spát a začnu být prapodivně smutná. A nebrečím. Jsem jako v zemi nikoho a na malý moment mi připadá, že nic nemá cenu. Vždyť stejně všichni umřeme. Nechce se mi moc komunikovat a prosím všechny, aby mě chvíli nechali potácet se emocionální pustinou a počkali, až se zase jako bájný Fénix vynořím a budu mávat křídly. Bohyně mě ale zmizet nenechala. V předvečer pohřbu pratety se mnou šla do baru a povídá mi: „Smrt je něco jako radost, bolest, štěstí nebo smutek. Součást života. Je to grand finale, které všemu dává smysl. Pohřeb je jako oslava,…
-
Život jako z Ikey
(FF) Není nad to mít návod k použití. Jen tam se totiž dozvíte, že skříň není žebřík, a proto po ní nešplháme, a že když si nevíme rady, prostě někam zavoláme. Ech, kéž by to takhle jednoduché bylo i v životě. „Svůj návod k použití života jsem asi někde ztratila. Nebo vůbec nedostala?“ vzdychla Bohyně a zapnula elektrický šroubovák (Byl to šroubovák? Když se nabíjel, byl tedy elektrický?!). Montovali jsme totiž nábytek. Z Ikey. Sice jsem vůbec nevěděla, proč jsem byla přizvána, ale prý proto, že mě to dostane z deprese a že dokážu lidem dobře říkat, co mají dělat. No, taky zásluha. Chtěla bych bydlet v katalogu z Ikey.…
-
Vyzkoušely jsme (pro vás) České hrady
(FF) Tak jsem se v sobotu ráno impulzivně rozhodla, že už mě nebaví ani Praha, ani být nemocná a že se odjedu trochu odreagovat. Divoká akce mě buď uzdraví, nebo kompletně umrtví, řekla jsem si, sbalila spacák a vyrazila na akci Česká hrady. Aby to stálo za to, odjela jsem s pár kamarády někam do horoucích pekel skoro k rakouským hranicím, vyděšená nejen line-upem (česká kapely moc neznám, ale moc jich ráda nemám), outdoorem (spacák! toi-toiky! jídlo ze stánku!), ale i davy lidí a vleknoucí se chřipkou nebo s čím to bojuju. A věřte nevěřte, ono mi to pomohlo. Sice přesně nevím, jestli mě vyléčil tanec v dešti, noční pobíhání…
-
Co jsem se (ještě) naučila v červenci
(FF) “It was inevitable: the scent of bitter almonds always reminded him of the fate of unrequited love.” ― Gabriel García Márquez Nebudu v noci jíst tatarák. Nebudu už nikdy jíst tatarák. Singl život je úžasný. Ale znamená i to, že když se vrátíte z cest, nikdo nečeká v příletové hale. Doma čekají jen uschlé kytky ve vázách, zvadlé v květináčích a zkažená zelenina v lednici. Taky studený sporák, zima a prázdná postel. Ale dá se to přežít. A druhý den už je líp. Mnohem líp. Na pilu tlačit netřeba. Frank Sinatra se dá poslouchat v každém ročním období. Nejnádhernější lidé, které známe, jsou ti, kteří znají porážku, znají utrpení,…
-
Co jsem se naučila v červenci (zatím)
(FF) Mysli srdcem. Láska není pro muže leitmotivem života, tak proto. Důležitější jsou po zralé úvaze i jiné věci jako rozum, pohodlí a zvyk. Proto jsou s ženami, i když by podle našeho názoru mohli mít lepší, chytřejší a sofistikovanější. Pro ženy je láska leitmotivem, tak proto. Proto na ni čekáme, dokola rozebíráme své vztahy a neúnavně hledáme to nejlepší. S opálenou kůží nejlépe funguje bílé oblečení a zlaté šperky. Když je na výběr mezi rybou v těstíčku, jatýrky a jehněčím, vždycky sáhni po jehněčím. A vydatně zalít místním pivem. Nikdy nemluv s plnými ústy. Žádné sdělení na světě není tak důležité, aby muselo být doprovázeno rozšmelcovanými bramborami nebo karotkou. Kromě „Pomoc, dusím se!“.…