(FF) Pište, pište, pište. Bez ohledu na babičku a faráře, jak říkal Lustig. Vařit kafe a rovnat šanony ve vydavatelství můžete půl roku. Maximálně. Prolít si hrdlem víc kofeinu je jen ztráta času. To, že vůbec neumíte pracovat v excellu, se dá zatloukat přesně pět let. Pak nastávají perné chvíle, pot na čele a zběsilé telefonování na všechny strany. Takže si to ošéfujte lépe než já. Možná vás vyšlou na první tiskovku do nemocnice na reportáž o rakovině. Možná vás bez přípravy pošlou na rande se slavným hercem, který bude mít plnou pusu řečí o rodině, aby po vás po skončení rozhovoru vyjel. Dá se to přežít a je to…
-
-
Život jako ze stejkárny
(Boh) Nedávno se v rámci Porozchodového klišé na našem blogu rozvinula diskuze na téma kterak ze své hlavy vytěsnit strašné vzpomínky na nevydařenou lásku. Vanilka i Harimata se přiznaly, že obě v určitém období svého života vymazaly vzpomínkovou mapu, kvůli člověku, který v ní vytořil ohavný bolavý kráter. Tak trochu Věčný svit neposkvrněné mysli, který jsem si sama vyzkoušela. Někdo vám ublíží, zažijete něco ne moc extra a lup – vymázneme tu křivdu z paměti. Ovšem i se vším, co se v té době dělo. Nevím, jestli jsem v minulém životě byla řezníkova (nebo lépe chirurgova) dcera, ale čím jsem starší, tím míň takové postupy schvaluju. Považuji to za malování internačních táborů na růžovo. Nebo ještě…
-
Vyzkoušely jsme – James Dean bar
(FF) Znáte to, jsou večery, kdy chcete někam, kde to dobře znáte a jsou večery, kdy nutně POTŘEBUJETE někam, kde to vůbec neznáte a všechno bude nové a v nejlepším případě vzrušující. Přesně proto jsem v pátek večer vyrazila se sparingpartnerkou, které budeme pracovně říkat třeba – rychlý pohled do kalendáře, vyhledat fitkivní jméno…ech, Luděk ne… Bronislav také ne… – dobře, tak Nina. Pro své proskotačení jsme vybraly bar James Dean v samém centru stověžaté. Popravdě, nečekala jsem nic. Byla jsem ráda, že jsem se dokázala zvednout z pohovky, kde jsem usnula na časopisech, odlepit si z nohy folii z nové knížky, namalovat se, jakžtakž obléknout a vyrazit do ulic. Moc…
-
Co jsem se naučila v srpnu
(FF) Nikdy si do předsíně už znovu nedám bílý koberec. Ono to tu místnost hezky rozjasní, to jo, ale údržba je nejpříšernější věc na světě. Festivaly, outdoor, koupání v řece i spaní pod širákem je vlastně bezva. Stejně jako kavárny, kluby, teplá čistá postel a přítomnost kávovaru po ránu. Tak nevím. Buď jsem smířlivější se vším, co život přináší, nebo otupělejší. Neboj se být první. Hodně věcí se dá rozchodit. Doslova. Chci žít tak, abych mohla večer usínat s tím, že žiju dobrý život. Placebo funguje. V domnění, že se dopuju super šindelkou (přírodní energizer), jsem do sebe pěkných pár dní házela dvě fialové tobolky a s výskotem vybíhala do…
-
10 důvodů, proč je Ibalgin lepší než muž
(FF) Zde je deset důvodů, proč je Ibalgin lepší než muž: 1. To, že vás bolí hlava, není pohroma, ale jeho smysl života. 2. Není návykový, což muži jsou. Oxytocin, city, emoce, báječný sex, ech, však vy víte, o čem mluvím. 3. Dostanete ho v balení rovnou po více kusech. Nemusíte ho tedy přesvědčovat o jeho jedinečnosti. Vlastně ho nemusíte přesvědčovat o ničem. 4. A když jeden odejde, pořád tu jsou další. Uklidňujícně stejní. 5. Můžete před ním brečet. Bolestí, vzteky, lítostí. On vás utiší. 6. Zahání bolest. Muži ji někdy způsobují. 7. Je mu jedno, že máte zrovna mastné vlasy, špatnou náladu nebo PMS. Na PMS se vlastně vyloženě…
-
Dokud nás smrt nerozdělí
(FF) Neumím se pořád moc vyrovnat se smrtí. Kdykoliv se ochomýtne kolem, přestávám spát a začnu být prapodivně smutná. A nebrečím. Jsem jako v zemi nikoho a na malý moment mi připadá, že nic nemá cenu. Vždyť stejně všichni umřeme. Nechce se mi moc komunikovat a prosím všechny, aby mě chvíli nechali potácet se emocionální pustinou a počkali, až se zase jako bájný Fénix vynořím a budu mávat křídly. Bohyně mě ale zmizet nenechala. V předvečer pohřbu pratety se mnou šla do baru a povídá mi: „Smrt je něco jako radost, bolest, štěstí nebo smutek. Součást života. Je to grand finale, které všemu dává smysl. Pohřeb je jako oslava,…