• Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou,  v roce 2015

    Hlavně, že jsme pořád tady, aneb co jsem se naučila v prosinci

    (FF) Dny, kdy se mi podaří vidět východ nebo západ slunce, mi přijdou jiné, jaksi úplnější než dny, kdy je nevidím. Asi si dám naprosto jednoduché předsevzetí, abych jich vídala víc a víc. Pochopila jsem, že se budu muset umět líp prodat. Když je totiž člověk dlouho v nějaké práci (myslím roky a roky), nemusí se nikde moc prezentovat. A na mně je několikaleté sezení v kanclíku dost vidět. K získání nové práce překvapivě nestačí koupit si nové hadry a brýle, dokonce ani odkazy na dlouholetou praxi! Musím v sobě někde hodně hluboku vykopat zápal, energii a nadšení. Uf.

  • Co se nám honí hlavou

    SNAD TO USEDÍM

    (Boh) Asi se nebudu příliš věnovat tomu, jak jsme se daly znovu dohromady, protože na retrospektivní záležitosti bude času jistě dost. Minimálně v důchodu. Teď je podstatné vyřešit provozní otázky blogu a hlavně našich životů. Zatímco si Dvě Třicítky v poklidu spaly, vytvořila jsem si vlastní mikrosvět na malém, ne příliš sledovaném blogu, který mám ovšem ráda a o který nechci přijít. Byl takovou náhradou za práci v tandemu, a paradoxně díky němu jsem pochopila kdo jsem, co chci a co potřebuju, co bych měla dělat a čeho se naopak vyvarovat a teď, když se tandem obnovil, se ho prostě nechci zbavovat.

  • Co se mi líbilo,  Co se nám honí hlavou

    Pusu ti dám…

    (Boh) Byly jednou Dvě Třicítky, co spolu pracovaly, žily, psaly a zažívaly dobrodružství. Byly úžasné, báječné, veselé a hravé a pořád jim bylo třicet. Jmenovaly se Bohyně a Femme Fatale aka Fatalka. Měly spolu blog a spoustu projektů a skvěle se doplňovaly. Ale stejně jako se rozešel Paul McCartney s Lennonem, Hapka mentálně opustil Horáčka nebo Simon Garfunkela, o té ošklivé záležitosti mezi Dolcem a Gabbanou psát raději nebudu… zkrátka a dobře, i Bohyně s Fatalkou se rozhodly jít každá jiným směrem. Okolnosti rozchodu nejsou podstatné. Podstatné je, co po sobě zanechaly a zda jsou teď spokojenější.

  • Co se nám honí hlavou

    Třicítka na krku, zuby v tašce, pes na špagátě

    (Boh) Zase je mi třicet. Už to začíná být i zábavné. Zvlášť když mi všichni very, že je mi vlastně 29 a teprve slavím třicátiny. Díky genofonde, araganový oleji a Macu! Takže je to tak. Mám velmi promakaný system. V den narozenin je mi třicet, aby mi následně bylo opět 29 a mohla jsem se připravovat na kulatiny… A tak za třicet let můžu zhodnotit, které třicátiny byly nejlepší. Ano, ano, jsem velmi kreativní :-)

  • Co se mi líbilo

    Co baví Bohyni – All about the bass

    (Boh) Tohle mě baví. Nejen kvůli obsahu, ale i kvůli formě:-) Slova jsou super, nicméně Barbie provedení tomu dodalo šmrnc. A ten tanečník je prostě nejlepší. Taky nemám size 2 a víte co, je mi to asi úplně jedno… It’s all about the bass. Tra la la! [youtube]https://www.youtube.com/watch?v=7PCkvCPvDXk[/youtube]  

  • 10 důvodů

    10 věcí, které jsem se naučila se psem

    (Boh) Mám psa. Buldočka. Prvního psa vůbec. Musím říct, že se můj život změnil od základu. Ale nikdy bych neměnila. Všichni kolem mně neustále opakují něco o zodpovědnosti a omezení, ale mně venčení baví a odpovědnosti jsem se nikdy nebála, takže bla bla bla… Podstatné je, co opravdu prožíváte a děláte. Ono totiž se psem je to jako s dětmi a s celým životem vůbec. (Bože, to jsem trochu přehnala, ale mazat už to nebudu :-) 1. Nepodceňujte přípravu Než si pořídíte psa, doporučuju nakoupit (a taky přečíst!) literaturu, projít youtube a přihlásit se na facebooku do všech zájmových skupin. Já jsem ve „frbulu“ a taky ve „výcviku psů“, ve…