(Boh) Zase je mi třicet. Už to začíná být i zábavné. Zvlášť když mi všichni very, že je mi vlastně 29 a teprve slavím třicátiny. Díky genofonde, araganový oleji a Macu! Takže je to tak. Mám velmi promakaný system. V den narozenin je mi třicet, aby mi následně bylo opět 29 a mohla jsem se připravovat na kulatiny… A tak za třicet let můžu zhodnotit, které třicátiny byly nejlepší. Ano, ano, jsem velmi kreativní :-)
-
-
Co baví Bohyni – All about the bass
(Boh) Tohle mě baví. Nejen kvůli obsahu, ale i kvůli formě:-) Slova jsou super, nicméně Barbie provedení tomu dodalo šmrnc. A ten tanečník je prostě nejlepší. Taky nemám size 2 a víte co, je mi to asi úplně jedno… It’s all about the bass. Tra la la! [youtube]https://www.youtube.com/watch?v=7PCkvCPvDXk[/youtube]
-
10 věcí, které jsem se naučila se psem
(Boh) Mám psa. Buldočka. Prvního psa vůbec. Musím říct, že se můj život změnil od základu. Ale nikdy bych neměnila. Všichni kolem mně neustále opakují něco o zodpovědnosti a omezení, ale mně venčení baví a odpovědnosti jsem se nikdy nebála, takže bla bla bla… Podstatné je, co opravdu prožíváte a děláte. Ono totiž se psem je to jako s dětmi a s celým životem vůbec. (Bože, to jsem trochu přehnala, ale mazat už to nebudu :-) 1. Nepodceňujte přípravu Než si pořídíte psa, doporučuju nakoupit (a taky přečíst!) literaturu, projít youtube a přihlásit se na facebooku do všech zájmových skupin. Já jsem ve „frbulu“ a taky ve „výcviku psů“, ve…
-
Kdy, když ne teď?
(FF) Dnes pro vás nebudu sepisovat, ale prachsprostě opisovat. Zaujal mě totiž článek v letním Bazaaru, který je o vztazích, očekáváních, odkládání „na potom“ a autenticitě. A moc se mi líbí. Takže tady je: 1. Motorem perfekcionismu bývá strach, že tak, jak jsme, právě teď, není dost. Nestačí to, abychom druhým stáli za to, aby nás milovali a přijali. Abychom k nim patřili. 2. Milovat hluboce, věřit něčemu celým svým srdcem, oddat se pomíjivému okmažiku a otevřít se životu nikdy nepřichází se smlouvou o smlouvě budoucí. Takové chvíle a stavy se z nejistoty rodí a do nejistoty míří. A přesto odvaha ponořit se do nepohodlí zranitelnosti je tím, co náš…
-
Co jsem se naučila v lednu
(FF) Láska je sdílení štítu proti nevíře a samotě. Důležité je umět se těšit. A tak se těším třeba na jaro, cestování, letní noci. A vůni moře. Víte, jak kvete vanilka nebo kakao? Já to nevěděla, a přitom je to moc hezký! Podívejte se na boredpanda. Kreativní destrukci typu Blackout poetry jsem se zatím nenaučila, ale budu na tom pracovat. Zatím se tady jen inspiruju. Stačí se ozvat. Nějak jsem nezvládla vyzvednout jeden vánoční dárek. Bylo tenkrát dvacátého třetího prosince odpoledne, já nastydlá rozmrzelá, ztracená bloumala mezi dálnicí, benzinkou a kancelářskými budovami, než mi došlo, že jsem se ztratila. S dárkem jsem se plačky rozloučila a jela domů do teplé…
-
Ušmudlaná prvorodička
(Boh) Pořídila jsem si štěně. A můj život už nikdy nebude jako dřív. Jsem hrdá matka prvorodička a ušmudlaná samoživitelka k tomu. Vážím granule, říkám věci jako „umyjeme ťapičky tlapičky“ pokaždé, když se vrátíme z procházky a taky kontroluju konzistenci výkalů. Neustále. Ano, trochu to začíná připomínat little fekal story. Nikdy bych nevěřila, že můj život bude hlavně o hovně. Přijdu si jako vymaštěná matka, co se dokáže bavit jen o tom, jestli se mimino napapalo, jestli má prdíky, nebo jestli se zasmálo. Případně ho hystericky fotí ve spánku. V jistém okamžiku jsem si uvědomila, že ztrácím svou důstojnost i spolubydlící, a proto jsem se rozhodla, že všechno má ovšem…
