(Boh) Mám psa. Buldočka. Prvního psa vůbec. Musím říct, že se můj život změnil od základu. Ale nikdy bych neměnila. Všichni kolem mně neustále opakují něco o zodpovědnosti a omezení, ale mně venčení baví a odpovědnosti jsem se nikdy nebála, takže bla bla bla… Podstatné je, co opravdu prožíváte a děláte. Ono totiž se psem je to jako s dětmi a s celým životem vůbec. (Bože, to jsem trochu přehnala, ale mazat už to nebudu :-)

1. Nepodceňujte přípravu
Než si pořídíte psa, doporučuju nakoupit (a taky přečíst!) literaturu, projít youtube a přihlásit se na facebooku do všech zájmových skupin. Já jsem ve „frbulu“ a taky ve „výcviku psů“, ve „venčení v Praze“ a v dalším asi padesáti skupinách, kam můžu napsat na zeď cokoliv, co mě trápí a doufat, že mi někdo poradí. Literaturu jsem nakoupila na Amazonu a youtube guru jsem si vybrala Cesara Millana –  jeho podobnost s Drahým je čistě náhodná. No fakt!

2. Příroda je mrcha
 Když si vybíráte psa, je to jako s dítětem. Máte pocit, že dokážete odhadnou genetické dispozice i charakterové rysy, ale upřímně, jsou to jen odhady. To co vám příroda nadělí je jen na ní a vy pak s tímhle dárečkem musíte pracovat. Milovat, opečovávat, vychovávat a brát to tak, jak to je. Já si chovatele vybrala perfektního a šampiony máme v rodině, ale to jaký je můj pes doopravdy, ovlivním jen výchovou a akceptací jeho jedinečnosti. Kdyby tohle zvládli všichni pejskaři i rodiče, všem by se na světě ulevilo. Hlavně těm psům a dětem.

3. Látková výměna vede
Když jste matka samoživitelka, moc toho nezmůžete a první měsíce je to na odstřel. Pořád chodíte venčit, neřešíte nic jinýho než hovínka, čůránky, granule, hovínka, čůránky, pejsky a hafany a tak nějak vám měkne mozek a zadělává se byt. Něco podobného podle mně zažívají i matky, ale moje mateřství trvalo jen tři měsíce a dalo se to vydržet. I když to chvíli vypadalo, že se Fatalka uškrtí na růžovém boa a já vypiju Chanel ve vaně. Aperol nás zachránil obě.

4. Jasný a rázný vůdce
Musíte být vůdce smečky a za každých okolností mít situaci pod kontrolou. Vychovávala jsem 12 let děti, ale opravdovou maturitu jsem složila až teď, s Fergusem. Psovi totiž nevysvětlíte, že je nevhodné, aby olizoval počůrané patníky, stejně jako nepochopí nebezpečnost radostného skákání na batolata. Prostě zakročíte jakmile se ten parchant k patníku jen přiblíží, protože to není poprvé, co ho káráte a stejně tak ho hbitě sejmete ve výskoku nasměrovaném na malý dorost. Ono totiž pořádné škubnutí a velmi důrazné a rychlé „Hej!“ a „Nenene!“, vydá za tisíc povelů typu – „ne, miláčku, to se nedělá, nečmuchej, neskáče se na holčičky, jsou malinké…“ Pes je totiž tak trochu jako mix chlapa a dítěte. Potřebuje jasné a srozumitelné povely, bez bla, bla, bla, ňu ňu ňu a ně ně ně. Prostě jasně s stručně!

5. Důslednost
Myslím si, že důslednost je klíčem ke každému úspěchu, ale u psů to platí dvojnásob. Veterinářka mi řekla, že musím mít poslední slovo, i kdybych neměla pravdu. A věřte nebo ne, ona pravdu měla. Nedávejte povel, pokud nejste schopni psa namotivovat k jeho provedení. Budete vypadat jako blbci, a pes ve vás nebude vidět autoritu. On si vás totiž váží právě za tu důsledost a vůdcovství. Pokud mu vyjdete vstříc jednou, dvakrát, třikrát, narůstá mu hřebínek a pak najednou vede on vás a ne vy jeho a tím nemám na mysli jen procházky.

6. Nechte ho vyřádit
 Cesar má svoje motto – Excercise, Discipline, Affection. Volně přeloženo jako pohyb, disciplína, láska (náklonnost). Většina lidí se soustředí jen na to poslední, protože to jim taky dělá nejlíp, ale každý pes potřebuje vydat nahromaděnou energii, dostat zabrat mentálně a pak se pořádně pomazlit. Pomazlit především. Když vynecháte pohyb a disciplínu, budete mít rozmazlený a vlastně i nebezpečný pesany, kteří se s nikým nesnesou a hlavně vás neposlechnou, jakmile bude něco zajímavějšího než vy. A pokud nemáte šaty ze slaniny a parfém z mršiny, vždycky bude něco a někdo zajímavější, čemu dají přednost. Protože vy jste tu od toho, abyste je jen měli rádi a mazlili se s nimi, takové měkkoty na drbání za uchem. Ale poslouchat vás nebudou.

7. Důvěřujte
Důvěřujte svému psovi a dejte mu volnost. Ale zůstávejte neustále ve střehu. Toto platí jak na děti, tak na chlapy, dovolila bych si podotknout. Pustě svého psa na volno, nepořizovali jste si přece migrující zvíře, abyste mu dali 2m volnosti na špagátu. Když totiž zažije svobodu, vyřádí se a rád se k vám vrátí. Věřte tomu, že tam venku ho nikdo nedrbe tak, jako vy, ani granulky nejsou nikde k mání jen tak, občas je tam horko nebo prší a světe div se, někdy se i bojí – rokliny, vrčícího psa, skateboardu, včely a sám si přijde na to, že nejlíp je mu u vás. Tak ho nechte, ať se bojí :-) Návrat zaručen. (Na chlapy bych už tolik nesázela, protože lidé na rozdíl od psů bezpodmínečné lásky schopni nejsou. To se děje snad jen v ruských románech.)

8. Co? Hygiena?
Co je to hygiena? Matně si pamatuji… Tak nějak jsem to vzdala. Fergusovi je 7 měsíců a já už vytírám a luxuju maximálně 2x týdne. Marně se snažím zakrývat jeho část postele, aby nebyla pořád zaprasená, marně drahého pána koupu, čistím zuby, uši a kde co jiného. Doma prostě čisto není. Všude jsou chlupy a mně je to už srdečně jedno. Nejsem Don Quijote, ani Sancho Panza. Jsem v programu zvyšujeme si imunitu bordelem a věřte nebo ne, nebyla jsem zatím nemocná.

9. Socializace především
Jakmile si pořídíte psa, pořídíte si i spoustu nových, stejně naladěných přátel. Vlastně se začnete setkávat s lidmi, se kterými byste se nesetkali, nebo alespoň nikdy nedali do řeči. Protože by to byl trapas, nebo protože nejsou vaše krevní skupina. Jen do chvíle, než jim váš pes proběhne přes piknikovou deku nebo začnete venčit ve stejnou dobu a tak nějak se každé ráno zakecáte. Já mám úžasný cvičák a skvělé venčící kámoše, které oslovuji jménem jejich psa a nestačím se divit, jak jsem sociální a komunikativní. Když se totiž sejdeme, dojde ke skvělé věci – socializují se naši psi, vyběhají se, takže excercise je splněno a pak může přijít disciplína a láska.

10. Love me Love my dog
Jsem za porozchodovou depresí (PD), porozchodovou povolností (PP) i porozchodovou dobrovolnou osamělostí (PDO). Díky bodu 9 se skvěle seznamuju. Ale jak to tak vidím, nebude to lehké. Podmínkou, kterou jsem totiž nikdy neměla je, aby nás měl rád. Tedy nejen mě, ale i mého psa.
Je až s podivem, že o snášenlivost s rodinnými příslušníky nebojuju tak, jako o snášenlivost s mým psem. Možná proto, že si uvědomuju časovou omezenost našeho společného bytí, a proto se snažím chodit co nejvíc na procházky a co nejvíc si ten čas užít, protože za deset let, tu třeba Fergus už nebude. Což je úplně mimo mísu, a tak se postupně učím tuhle lásku k životu používat na všechno. Svou práci, své vztahy, snídaně i večeře, na počasí, průšvihy i setkání s kamarády. Stejně jako psi se řídím přítomností. Nežiju ani v minulosti, ani v budoucnosti. Užívám si co mám právě teď a až při psaní tohoto příspěvku si uvědomuju, že nebýt Ferguse nikdy by to takhle nebylo. Díky zodpovědnosti a omezení, jak by to někdo nazval, jsem začala opravdu žít. Chodit do přírody, courat se v dešti, bavit se s cizími lidmi a neřešit kraviny. Žiju teď a tady a to je ten pravý psí život.
A mohu ho všem doporučit!

foto zdroj: archiv Bohyně a Líby Huganové, funsmix.cz, whatworkedwhatdidnt.com, cesarsway.com, thehappygsd.co.uk, standard.co.uk, morningstarcomm.com