(Boh) Moc se mi líbilo disco pro -desátileté v Plzni. Původně jsem si myslela, že jdu do klasického klubu. Patřičně jsem se naladila, vyzkoušela si podle MTV několik lascivních póz a vytvořila pořádného Jokera na obličeji. Nebo jak by moje bábí řekla: „Jak Sixtinská kaple.“   Jaké ovšem bylo moje překvapení, když jsme dorazily do podzemí hotelu Continental. Stačilo sejít pár schodů a ocitli jsme se na diskotéce z let minulých. Trochu mě to zaskočilo, staří lidé, hudba ze sedmdesátých let, stolečky, obsluha, DJ co uvádí songy…
Ovšem po chvíli aklimatizování mě to začalo nesmírně bavit. Bylo totiž jedno, kolik mi je, jak vypadám a jak tančím. Mezi bloky písniček byly přestávky a nemusela jsem stát v tlačenici u baru a doufat, že se mi podaří koupit drink dřív, než se mě dotkne „ten spocenej týpek“. Pozorovala jsem dříve narozené, jak trsají, co jim kyčelní klouby dovolí a strašně moc si přála, abych mohla taky jednou takhle trsat. Nezní to příliš zajímavě, ale pro mě to zajímavé bylo. Po dlouhé době jsem zase tančila ploužáky, hleděla si s Drahým do očí a moc se bavila. Nemusela jsem se svíjet ve světle stroboskopů, vytahovat tanga z bokovek, dělat pohyby, které jsou zdraví nebezpečné a křičet tak moc, až bych zase přišla o hlas. Zažila jsem malý výlet do minulosti, který byl ve své podstatě mou vysněnou budoucností. Viděla jsem, že i v pokročilém věku se dá „zapařit“. Ať už to znamená cokoliv…