Co se nám honí hlavou

Dva bez tanku a pes

(Boh) Mám zajímavý život, plný báječných a zábavných historek. Ve své podstatě jsem nekonfliktní člověk, co má spoustu přátel a kam přijde, tam je oblíbený. Možná právě díky příhodám, které k obveselení všech a s upřímností sobě vlastní vypráví. Jak by řekl Drahý: “Ty máš všechno s příběhem.“ Zažívám veselé či méně veselé eskapády, nepostrádám ve svém životě drama a dříve či později mě potkává šťastný konec. I když v něj už často nedoufám.
Jeden příklad za všechny: Spolubydlení. Momentálně bydlím s Francouzem, který nechává celý den okna i balkónové dveře dokořán, aby si pak večer pokoj vytopil na třicet stupňů. Chápu, je to malý zavalitý Bretonec, co je na chladné počasí zvyklý. Jak to vysvětlím elektrárnám, to netuším. Ale vyúčtování je daleko, tak proč se stresovat.
Před ním se mnou bydlela Maďarka, neurčitého věku, která neuměla anglicky a nevěděla, co je to teflon, ale rázně se s ním poprala. Drátěnkou, či dlátem. Kdo ví. Nicméně teflon prohrál. Před teflonovou Maďarkou se mnou bydlela jiná Maďarka, hodná milá holka, která se chtěla vdát a mít děti, ale musela kvůli tomu vycestovat, aby si to uvědomila. A zřejmě nejen ona, možná spíš šlo o jejího přítele… Dneska mi od ní chodí emaily s fotkami svatebních šatů a skvělé pozdravy v maďarštině. Vypadá to, že pojedu do Budapeště na svatbu.
Před Maďarkou-Nevěstou se mnou jistý čas bydlela Fatalka, vzpomínám na to strašně ráda, asi proto, že to bylo absolutně dokonalé a už se ten čas nikdy nevrátí. Mou první spolubydlící byla roztomilá a velkorysá Češka. Majitelka ropných polí. Stále mám někde její ovládání na televizi a mobil. Až je najdu, tak se sejdeme. Slibujeme si to víc jak rok. Ropná magnátka byla veselá, bezstarostná, úžasná a zábavná. Ve své podstatě všichni moji spolubydlící byli úžasní a na všechny ráda vzpomínám. (Na některé mnohem raději, když je mám z bytu.)
Vzhledem k faktu, že finanční krize dopadla i na Renault a můj Francouz se stěhuje, budu od půlky prosince bydlet s alternativním Španělem a jeho psem. Netuším, jak to dopadne, ale se psem jsem ještě nebydlela. Osobně to beru jako řízení Vesmíru, který mi tak velkoryse přihrává skvělé náměty na příspěvky, kterými bavím své přátele a teď i   všechny   čtenáře blogu. A to každý den.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *