(FF) Minulý týden jsem zasvětila shánění dokonalých šatů na večírek. Díkybohu za každé období, kdy podobné starosti jsou nejpalčivějším problémem mého života. A také to vysvětluje minimum příspěvků na blogu. Takže jsem sháněla šaty. Co na tom, že by můj současný arzenál společenských šatů vystačil na oblečení celé třídy rozjuchaných středoškolaček na ples, prostě jsem chtěla nové šaty. Ty, co nemají historii.  Ty, ve kterých můžu zažít nové příběhy. Ty, u kterých si za pár let vzpomenu: „Jéé, tohle jsme měla na sobě, když…“
Pobíhala jsem mezi obchody, tisíckrát se svlékala v kabince, hrozila se své celulitidy a vrásek, zkoumala cenovky a představovala si, jak přijdu a všichni oněmí úžasem. Mno. Šaty jsem nesehnala a byla jsem strašně zklamaná. Jakoby mi někdo ukradl představy o dokonalém večeru a já se neměla na co těšit. Chtěla jsem být nová, ale měla jsem to být zase jenom já. Ve starých šatech. Se starými příběhy. Řekla jsem si, že je blbost věnovat tolik času a energie a naděje hledání něčeho, co asi neexistuje. A smířila jsem se s tím.
A pak jsem šla do obchodu v polední pauze jen pro sponku, a cestou, v úplném rohu obchodu, nenápadně nastrčené při cestě jsem zahlédla černé šaty s černou krajkou. Jednoduché, elegantní. Vlastně mě na první pohled vůbec neohromily a neměla jsem touhu je mít okamžitě doma. Jen tak, aby se neřeklo, jsem jim dala šanci. Aspoň si je vyzkouším, vždyť je to fuk. A sotva jsem je oblékla, bylo mi jasné, že je jen tak nesundám. Padly mi naprosto přesně. Jako na míru. Jako pro mě. Přijaly mé nedostatky, vyšvihly mé přednosti a udělaly ze mě krásnějšího a šťastnějšího člověka.
A v ten moment mě napadlo, jestli to náhodou úplně stejně není s láskou. Jestli když nepřestaneme pobíhat jak zběsilé a hledat dokonalost, jestli když se smíříme s tím, že některé věci v životě se prostě nedají načasovat a když dáme šanci něčemu nenápadnému, co by nás na začátku ani náhodou nenapadlo mít na sobě, že to třeba nevyjde. Třeba se najdeme o polední pauze nebo nápadně nenápadně u cesty. Nevím, na jaký zážitek si vzpomenu, až na tyhle šaty narazím ve skříni. Jisté je, že svůj první příběh už mají.