(Boh) Nemám dobrou náladu a nemůžu přijít na to, proč. Vlastně je toho tolik. Tolik malých negativních kapiček, které se slily do jedné řeky, že nejsem schopná rozlišit, co je pravým důvodem mého smutku. Podzimní deprese? Ucpané potrubí? Zima v kanceláři? Horko v kanceláři? Hledání nového bydlení? Nevyspání? Přístup mé matky k nové bundě? (Béžová prý není praktická. Není, ale i tak ji chci. Všechno nemusí být nutně praktické.) A všechno zároveň nemusí být veselé a barevné. Někdy jsou prostě dny, kdy se nic úžasného neděje, dny kdy se ne a ne naladit na správnou vlnu. Dny, kdy mi nezbývá nic jiného než dělat následující: 1, Volám kamarádům. Jsou zvyklí. Většinou nehlásím, že…
-
-
Krize – zánik, nebo renesance?
(FF) Nedávno jsem četla, že krize znamená buď zánik nebo renesanci. Ráda bych si myslela, že pro mě platí to druhé. Že se z každé situace, která skončí průšvihem, dokážu poučit a povznést. Že zase vstanu z popela. Ale některé dny jsou zvláštní a postaví nám do cesty spoustu malých drobných domácích katastrof. Bez poučení. Zdánlivě beze smyslu. Jako dnes. Nejdříve jsem připálila polévku (vaření mě přitom obvykle uklidňuje a přináší, na rozdíl od mých vztahů, vynikající a neúchylné výsledky). Pak jsem mokrou rukou sáhla po fénu a spadl na mě sušák. Když mi zaskočila mrkev, začínala jsem mít pocit, že po mně můj byt jde (to, že jste paranoidní neznamená,…
-
Forbidden euphoria
(FF) Forbidden euphoria je nejen nejnovější parfém od Calvina Kleina, ale pro mě také krásné druhé pojmenování pro guilty pleasures (provinilá potěšení). Něco, co vám působí radost, ale jen s ostychem to přiznáte svým blízkým a už vůbec nikdy se o téhle zábavě nebavíte na snobském večírku nebo na prvním, druhém, třetím rande s panem Božským. Ok, možná na dvacátém. Ale určitě ne na první schůzce s panem Ďábelským, protože u toho dvacáté nepřipadá v úvahu (ehm, nemělo by). Je to něco, co vás díky klasickému mnoha, mnohaletému vzdělání, lehce neurotické výchově a špatně skrývanému, ale nepotlačitelnému intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji vzbuzuje pocit, že tohle byste asi neměla. Ale dost slovní omáčky a k provinilé věci samé. Pro…
-
Co jsem se naučila v říjnu?
(FF) Že se krevety nejí celé! Ocásek se decentně odkládá na talíř. Tím se vyhnete hysterii, že přes noc zemřete potupnou krevetovou smrtí. Že když se vám hroutí svět, pomůže začít psát blog, vykašlat se na sobeckého milence a nosit vysoké podpatky. Povrchní, avšak účinné. Že někdy člověk musí odjet za město do obskurního hotelu, čvachtat si nohy v Kneippových lázních, potit se v sauně, jíst kaki na sto způsobů, koukat na dřevěnýho kohouta a pít v baru až do zavření, aby našel zase sám sebe. Že největší kýč může být s tím správným člověkem dokonce i romantický. Že nemá cenu šetřit si nejlepší věci na později.…
-
Září bylo mým Velkým třeskem….
(Boh) Září rozhodně nebylo zakončovací etapou tohoto roku. Pro mě určitě ne. Bylo spíš kulminačním bodem, viděno z pohledu října. Nevím, co se stane dál. Nicméně v září veškeré věci nabraly obrovský spád a ve své setrvačnosti pokračují dál a dál. Stalo se nevídané. V září jsem ve své podstatě našla samu sebe – a to po všech stránkách. Dokázala jsem projevit své touhy, pocity, názory, svou nespokojenost i svůj nesouhlas. Vše, čeho jsem se bála, co jsem odkládala „na pak“ nebo dokonce předstírala, že to neexistuje, to vše se tak nějak zhmotnilo do tučně zvýrazněné definitivy a už nebylo cesty zpět. Dokázala jsem dát stopku svým nejbližším a začít…
-
Jídlo jako láska, láska jako jídlo
(FF) Vždycky jsem obdivovala, jakým způsobem jí Francouzi. Jídlo je pro ně rituál, který je třeba si vychutnat, spojený s několikahodinovou oduševnělou konverzací, při kterém nechybí aperitiv, digestiv, lahodné sýry, svěží vínko, jemné zákusky, zábavný flirt, chic elegance… O tom si většinou v každodenním životě omezeném krutými pracovními přestávkami můžu nechat jen zdát. Otázka je, jestli ta omezení jsou jenom vnější. Jestli mnohem větším problémem obecně nejsou naše omezení vnitřní. Říkáme si: „Vždyť je to jen jídlo, proč kolem něj dělat tolik cavyků? Stačí naplnit žaludek a je to.“ Takže proč kolem jídla dělat cavyky? Protože jídlo znamená lásku. A mělo by být bráno jako rituál. Rituál, který začíná už při…
