(FF) Dneska jsem byla na setkání se španělskou návrhářkou Agathou Ruiz de la Prada . Navrhuje krásné, veselé, barevné oblečení, věci do domácnosti i třeba bezpečnostní dveře, srší španělským temperamentem a nadšeně vypráví o své práci, protože dělá tu nejzábavnější práci na světě. Všechny nás, v elegantním prostředí Dea Orh Gallery , přesvědčovala, ať alespoň na chvíli odložíme černou, šedou a béžovou a pustíme si do života barvy. Rozhlédla jsem se po ostatních novinářích a opravdu, všichni do jednoho jsme byli pošedlí nejen na oblečení, zatímco Agatha mezi námi zářila v modrém tričku s červenými puntíky, oranžové vílí sukni a neonově zelených punčochách. V té souvislosti mě znovu rozčílilo, že Bohyni její…
-
-
Co jsem se naučila v dubnu?
(FF) V dubnu všude po Praze kvetou magnolie. Krásně se na ně dívá, krásně se pod nimi odpočívá a nejlepší je jít na ně do Vojanových sadů a pak na Kampu. Nepřijímat pozvání na večeři po sklence vína. Hlavně ne od sousedů v ulici. Každodenní cesta domů se pak mění v zákopovou válku, kdy nejsem schopna pánovi vysvětlit, že na večeři nepřijdu ani zítra, ani jindy. Nikdy. Třeba na to zapomene… Když budu říkat věci hned, zabráním chaosu. S tím souvisí, že už si všechno musím psát do diáře, protože jinak to zapomenu a diář si pořídit větší, protože je všeho nějak víc. Plánů, aktivit, přátel, emocí i cílů. Naučila…
-
Tak trochu retro
(FF) Focení, při kterém bylo třeba trochu víc retuše než před rokem. Osmnáctiletý kluk, který mě v autobuse pustil sednout. Dotaz spolusedícího v hospodě, jestli jsem starší já nebo můj mužský doprovod. Ano, tenhle týden jsem řešila stárnutí. A pak mě práce zavála do města, kde jsem po hodině hledání přestala pátrat po Starbucks a kvůli akutní kofeinové krizi, uchozená z podpatků a promrzlá z příliš krátkých šatiček, jsem zapadla do McDonalds. Ocitla jsem se v půlce všedního dne uprostřed středoškolské vřavy. Pozorovala a poslouchala nenápadně ty holky s culíčky, svěží pletí, pár pupínky, v džínách, keckách a mikinách, jejich problémy s láskou a matikou a došlo mi, že už bych…
-
Co jsem se naučila v březnu
(FF) Po mnoha a mnoha letech jsem stála na sjezdovce. A pochopila, že jak na sněhu, tak v životě se nesmím bát to pořádně rozjet. A když se to rozjede, nesmím se leknout. Však on mě někdo chytí. A že když nepadám, (ly)žiju pod své možnosti. O tom, jak se na sjezdovce nepočurat, vás už informovala Bohyně. Naučila jsem se krásný citát od Marilyn: “If you can’t handle me at my worst, then you sure as hell don’t deserve me at my best. ” Nechci se zahazovat s průměrností a středním proudem. Hedvábné ubrusy jsou krásné, stejně jako stříbrné příbory, vytříbená společnost a hovor o umění. A stejně krásné je…
-
Už strouháte maniok?
(FF) Už ta vaše malá mluví? Ta naše už recituje! A vdávat se nebudeš? Abys nezůstala sama… V tvém věku už jsem měla dávno vystudováno a pracovala. Druhou vysokou školu? A na co proboha chceš studovat v tvém věku? Naštěstí existuje spousta hodných lidí, kteří nám rádi připomenou, co bychom v našem věku MĚLI mít, být a dělat. S radostí a děsem v očích připomenou, že ještě nemáme nebo neděláme něco, co zapadá do obecné představy o tom, co je v tom určitém životním období NORMÁLNÍ mít a dělat. Úplně je vyhodí z konceptu, když děláme něco úplně jiného. Kamarád mi vyprávěl, o knížce Koncept kontinua. Nelekejte se toho názvu,…
-
Filmové rande podle Bohyně
(Boh) Zatímco je Merkur stále retrográdní a všude kolem nás dochází k výpadkům elektrických a počítačových sítí, obchodníci neplánovaně ruší své schůzky a vše co začne, tak i rychle skončí, já se pilně připravuji na své první rande po několika letech. Mám tím na mysli, že jsem se rozhodla vyrazit na opravdové klasické rande. Své bývalé partnery jsem poznala ve škole, na kurzu, v práci nebo v partě kamarádů. Málokdy přijmu pozvání na rande od někoho, kdo mi na ulici vypráví, jak moc jsem ho uchvátila. Ale teď nastal čas na změnu! (Tedy ne teď, až za chvíli, až nebude všechno couvat, ale směle půjde vpřed.) Jsem vtipná a zábavná, pokud…
