(Boh) Byly jednou Dvě Třicítky, co spolu pracovaly, žily, psaly a zažívaly dobrodružství. Byly úžasné, báječné, veselé a hravé a pořád jim bylo třicet. Jmenovaly se Bohyně a Femme Fatale aka Fatalka. Měly spolu blog a spoustu projektů a skvěle se doplňovaly. Ale stejně jako se rozešel Paul McCartney s Lennonem, Hapka mentálně opustil Horáčka nebo Simon Garfunkela, o té ošklivé záležitosti mezi Dolcem a Gabbanou psát raději nebudu… zkrátka a dobře, i Bohyně s Fatalkou se rozhodly jít každá jiným směrem. Okolnosti rozchodu nejsou podstatné. Podstatné je, co po sobě zanechaly a zda jsou teď spokojenější.
-
-
Co udělá žena, když zjistí, že jede na mrtvém koni?
(Boh) Má kamarádka je tak trochu indiánka, takže mě ani nepřekvapilo, když mi od ní přišel email s článkem Lucie Kolaříkové: (ano, jsem jako Leoš Mareš a recykluju vtipné emaily…promiňte, ale tohle fakt musím sdílet dál!) Přísloví Indiánů z kmene Dakotů prý zní: „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ Je to efektivní způsob žití, který umožňuje rychlé změny. U nás si dovolujeme luxus „beze změn“ a důsledkem bývá hned několik mrtvých koní v naší stáji. ZJISTÍ-LI ŽENA, ŽE SEDÍ NA MRTVÉM KONI, KTERÝ JE JÍ VELMI DRAHÝ, TAK… • tvrdí, že kůň je stále živý a pouze má špatné období • diví se, protože ten kůň přece vždycky jezdil…
-
Photobooth aneb proč ještě nejsme vdané
(Boh) Všechno, co jsem si kdy přála, se mi plní. Někdy i s dvacetiletým zpožděním. Moc jsem se chtěla nechat vyfotit v té budce, která vás vyfotí v sekvenci po čtyřech. Taková ta americká, jako ze seriálu Beverly Hills 209 10. Nebo ta francouzská, jako v Amélii z Montmartru. Ale ne, to ne. V ČR byly jen budky na jeden záběr, který vám vytisknou čtyřikrát. A v barvě. Vyzkoušela jsem ji, s babičkou, když mi bylo dvanáct a o téhle fotografii se v naší rodině stále vykládá. Vypadala jsem jako pozdrav z Ruska, a mnohem hůř než na ostatních pasovkách. (Mimochodem přípomínat úchyla, děvku nebo masového vrah je moje specialita.…
-
Jak rozchodit rozchod
(Boh) Milujeme pravidla a rady a tak nějak jsem si říkala, že až to všechno přebolí a pomine, že taky vytvořím svoje porozchodové desatero. Ale nějak ne a ne najít deset bodů, co by mi pomáhalo. Možná je to tím, že jsem neměla strategii. Chuť cokoliv analyzovat a řešit. Někdy si nechceme opakovat co se stalo a zjišťovat proč, někdy si jen přejeme, aby se rány zahojily a my mohli jít dál. Ať už se stalo cokoliv. Netřeba se poučit a tak si pamatovat. Ne ne. Hlavně jít dál. A to jsem zřejmě udělala. Zabalila kufry a šla dál. Každý den jdu dál a dál, nevzpomínám, neanalyzuju, nesnažím se pochopit…
-
Deida
(FF) Zklamání je přirozenou součástí každého vztahu. Tak to bylo i se mnou a Davidem. Zatímco ještě na nedávné svatbě jsem vykřikovala, že ho miluju a chci si ho vzít za muže, okouzlena jeho moudrostí, nadhledem a zároveň pokorou, po minulém víkendu jsem ho doslova odmrštila se slovy, že teď teda ne, ale možná se někdy v budoucnu vrátím. Až k jeho představám o životě, sexu a Bohu dojdu. Nebo nedojdu. Ano, přiznávám, pokoušela jsem se ho vnutit Bohyni, která je většinou otevřená všemu a máločemu se brání, ale asi to taky neklapne. Půjde chlapec odpočívat do knihovny. David je totiž spisovatel. A jeho knihy jsou skvělé. Tak skvělé, že…
-
Co jsem se naučila v roce 2012
(Boh) Po vzoru Fatalky a její rubriky „co jsem se naučila…“ jsem se rozhodla zhodnotit pro mě velmi rušný rok 2012. Zde je malá rekapitulace toho, co jsem se v roce 2012 a v čínském roce draka, který se zvolna blíží ke konci, naučila: Naučila jsem se, že Vesmírná rovnováha a teorie mávnutí motýlích křídel existuje a opravdu funguje. Takže když jednomu vezmou řidičák, jiný díky tomu získá dostatek prostoru, aby se naučil řídit. Ať už se mu to líbí nebo ne. Když se s někým rozejdu, je lepší mu nepsat sms, emaily ani mu nevolat své pocity, i když jsem na to zvyklá. Přestože mi to sdílení schází. Je to jen…
