(FF) V dubnu všude po Praze kvetou magnolie. Krásně se na ně dívá, krásně se pod nimi odpočívá a nejlepší je jít na ně do Vojanových sadů a pak na Kampu. Nepřijímat pozvání na večeři po sklence vína. Hlavně ne od sousedů v ulici. Každodenní cesta domů se pak mění v zákopovou válku, kdy nejsem schopna pánovi vysvětlit, že na večeři nepřijdu ani zítra, ani jindy. Nikdy. Třeba na to zapomene… Když budu říkat věci hned, zabráním chaosu. S tím souvisí, že už si všechno musím psát do diáře, protože jinak to zapomenu a diář si pořídit větší, protože je všeho nějak víc. Plánů, aktivit, přátel, emocí i cílů. Naučila…
-
-
Versatile Blogger Award
Co se nestalo… V poklidu se nimráme ve svých životech, tak trochu kašleme na blog, protože je tu holt něco podstatnějšího, jako je například velikonoční šílenství, vrtění se před objektivem, brakování bankovního konta nebo vlastní zkáza u plné ledničky. Prostě vyšší cíle… A tuto osobní rozmařilost nám v úterý absolutně nabouraly Veronika s Verunkou, když nás nanominovaly do Versatile Blogger Award. Překvapilo nás to, potěšilo a hlavně vyburcovalo k činnosti. Jsme jim za to vděčné. A s menším zpožděním pokračujeme v započatém díle. Ve Versatile Blogger Award je nominace vlastně rovnou oceněním. Pravidala jsou následující – poděkujete za nominaci formou odkazů a nanominujete dalších 15 bloggerů, kteří se vám líbí a…
-
Dospělé ženy a my ostatní
(FF) „Podívej na tu kabelku! Takhle se pozná dospělá žena!“ vykřikla Bohyně nadšeně, když nahlédla do kabelky své kamarádky, se kterou jsme byly na velikonoční snídani. I když normálně lidem do kabelek nekoukám, neodolala jsem. A opravdu! Ve Vuittonce bylo jen pár drobností, takže neztrácela tvar (mé kabelky většinou vypadají, jako že za pár minut prasknou a zasypou nás všechny hromadou divných věcí, které vás budou strašit ještě v noci – a to prosím včetně psaníček, což je děsivé. Že prý ženě stačí kreditka, klíče a mobil. Ale kdeže!). V kabelce dospělé ženy byl parfém, peněženka, mobil, klíče a možná diář. Hezké, úhledné, poskládané. V mé kabelce jsou také tyto…
-
Tak trochu retro
(FF) Focení, při kterém bylo třeba trochu víc retuše než před rokem. Osmnáctiletý kluk, který mě v autobuse pustil sednout. Dotaz spolusedícího v hospodě, jestli jsem starší já nebo můj mužský doprovod. Ano, tenhle týden jsem řešila stárnutí. A pak mě práce zavála do města, kde jsem po hodině hledání přestala pátrat po Starbucks a kvůli akutní kofeinové krizi, uchozená z podpatků a promrzlá z příliš krátkých šatiček, jsem zapadla do McDonalds. Ocitla jsem se v půlce všedního dne uprostřed středoškolské vřavy. Pozorovala a poslouchala nenápadně ty holky s culíčky, svěží pletí, pár pupínky, v džínách, keckách a mikinách, jejich problémy s láskou a matikou a došlo mi, že už bych…
-
Co jsem se naučila v březnu
(FF) Po mnoha a mnoha letech jsem stála na sjezdovce. A pochopila, že jak na sněhu, tak v životě se nesmím bát to pořádně rozjet. A když se to rozjede, nesmím se leknout. Však on mě někdo chytí. A že když nepadám, (ly)žiju pod své možnosti. O tom, jak se na sjezdovce nepočurat, vás už informovala Bohyně. Naučila jsem se krásný citát od Marilyn: “If you can’t handle me at my worst, then you sure as hell don’t deserve me at my best. ” Nechci se zahazovat s průměrností a středním proudem. Hedvábné ubrusy jsou krásné, stejně jako stříbrné příbory, vytříbená společnost a hovor o umění. A stejně krásné je…
-
Už strouháte maniok?
(FF) Už ta vaše malá mluví? Ta naše už recituje! A vdávat se nebudeš? Abys nezůstala sama… V tvém věku už jsem měla dávno vystudováno a pracovala. Druhou vysokou školu? A na co proboha chceš studovat v tvém věku? Naštěstí existuje spousta hodných lidí, kteří nám rádi připomenou, co bychom v našem věku MĚLI mít, být a dělat. S radostí a děsem v očích připomenou, že ještě nemáme nebo neděláme něco, co zapadá do obecné představy o tom, co je v tom určitém životním období NORMÁLNÍ mít a dělat. Úplně je vyhodí z konceptu, když děláme něco úplně jiného. Kamarád mi vyprávěl, o knížce Koncept kontinua. Nelekejte se toho názvu,…