(FF) I po více než dvaceti letech od revoluce koukám v cizině s otevřenou pusou a po návratu mám problém si zvyknout na českou realitu. A mentalitu. Je to klišé, ale je to tak. V Belgii bylo všechno rozkvetlé, krásné, čisté a upravené. Včetně lidí. Všichni, staří, mladí, tlustí, tencí tam sportují kolem jezer a ve volném čase jedí vafle a pralinky a posedávají na zahrádkách. Ulicemi jezdí na vinatge kolech, i starší lidé nosí pastelové barvy a kvalitní kabelky. Skoro všichni chovají psy a mají čistá auta. „Nedohnali jsme je a ani jen tak nedoženem. Oni se totiž nezastavili,“ říká Tatínek. Hlavní je, že se tam žije příjemně.…
-
-
Proklaté + 1
(FF) Poslední dobou mám zajímavý koníček. Chodím na všechny akce, na které jsem pozvaná. Statečně ignoruju, že na většině bych měla být s doprovodem, a protože doprovod nemám, na ty akce chodím to své „+1“ hledat. Protože někde sakra být musí! Takže jako blázen lítám po Praze a okolí, jezdím po parnících, cpu se chřestem na slavnostech, piju šampaňské na vernisážích, vyhrávám v tombolách pamětní mince, ochutnávám pivní speciály v luxusních hotelech, divím se pojetí „esoterie“ a cupitám po Náplavce. Když je nejhůř, přemluvím Bohyni a těchto tristních akcí se povinně účastní se mnou. Chudák. Výhodou je, že když jsem sama, tak na svých „+1 akcích“ potkám spoustu zajímavých lidí. Paní,…
-
Vyzkoušely jsme – focení
(Boh) Nejsem modelka a ani tak nevypadám. Nikdy jsem se nenechala fotit a netrávím čas před zrcadlem. Takže je logické, že stejně jako když slyším svůj hlas a jsem překvapená, že takhle zním, i po shlédnuté svých fotografií na sebe nevěřícně koukám a říkám si, jestli takhle opravdu vypadám. Jsem záhadně fotogenická a na každé fotce vypadám jinak. Kdybych se snažila, možná by mi to i slušelo. Ale já s focením nemám zkušenosti. Nevím, jestli vypadám lépe z profilu nebo z „ánfasu“, neumím předstírat chůzi nebo rozhovor, protože se většinou směju, hýbu, mávám rukama a celkově jsem v pohybu. Ku radosti fotografa. Když mi to na fotkách sluší, jde o…
-
Láska a jiné pohromy
(FF) S novým vztahem je to jako s novým bydlením. Všechno se změní. Svět se změní. Všechno se zdá být radostné a perfektní a máte pocit, že to tak už bude napořád. Že to nejde jinak. Vstáváte s úsměvem a těšíte se na nový den. Objevujete a radujete se. Mno. A pak přijde první měsíc. A druhý. Týdny ubíhají a plíživě jako já do kanceláře v půl jedenácté dopoledne se do snového světa vkládají první mrzutosti. Tu prosakující hadice u pračky, támhle lehce vrzající postel a padající nástěnka. Tu prosakující zvěsti, že nejste jediná žena v jeho náruči, támhle lehce vrzající historka o tom, jak byl venku s kámoši…
-
Jak jsem (zase) začala běhat
(FF) Nevypadám dobře ve sportovním oblečení. Zatímco jiné ženy vypadají nenamalované skvěle, pohybují se jak laně a culík hebkých vlasů se jim rytmicky pohybuje po zádech, já zrudnu po pěti minutách fyzické aktivity, gumička z vlasů mi upadne a většinou se obleču tak, že je mi zima. Ale protože jaro a léto je neúprosné, třicítka na mě začíná být znát a jen s jógou už si nevystačím, rozhodla jsem se odvážně začít zase běhat.
-
Agatha Ruiz de la Prada
(FF) Dneska jsem byla na setkání se španělskou návrhářkou Agathou Ruiz de la Prada . Navrhuje krásné, veselé, barevné oblečení, věci do domácnosti i třeba bezpečnostní dveře, srší španělským temperamentem a nadšeně vypráví o své práci, protože dělá tu nejzábavnější práci na světě. Všechny nás, v elegantním prostředí Dea Orh Gallery , přesvědčovala, ať alespoň na chvíli odložíme černou, šedou a béžovou a pustíme si do života barvy. Rozhlédla jsem se po ostatních novinářích a opravdu, všichni do jednoho jsme byli pošedlí nejen na oblečení, zatímco Agatha mezi námi zářila v modrém tričku s červenými puntíky, oranžové vílí sukni a neonově zelených punčochách. V té souvislosti mě znovu rozčílilo, že Bohyni její…
