(Boh) Byly jednou Dvě Třicítky, co spolu pracovaly, žily, psaly a zažívaly dobrodružství. Byly úžasné, báječné, veselé a hravé a pořád jim bylo třicet. Jmenovaly se Bohyně a Femme Fatale aka Fatalka. Měly spolu blog a spoustu projektů a skvěle se doplňovaly. Ale stejně jako se rozešel Paul McCartney s Lennonem, Hapka mentálně opustil Horáčka nebo Simon Garfunkela, o té ošklivé záležitosti mezi Dolcem a Gabbanou psát raději nebudu… zkrátka a dobře, i Bohyně s Fatalkou se rozhodly jít každá jiným směrem. Okolnosti rozchodu nejsou podstatné. Podstatné je, co po sobě zanechaly a zda jsou teď spokojenější.
-
-
Kdy, když ne teď?
(FF) Dnes pro vás nebudu sepisovat, ale prachsprostě opisovat. Zaujal mě totiž článek v letním Bazaaru, který je o vztazích, očekáváních, odkládání „na potom“ a autenticitě. A moc se mi líbí. Takže tady je: 1. Motorem perfekcionismu bývá strach, že tak, jak jsme, právě teď, není dost. Nestačí to, abychom druhým stáli za to, aby nás milovali a přijali. Abychom k nim patřili. 2. Milovat hluboce, věřit něčemu celým svým srdcem, oddat se pomíjivému okmažiku a otevřít se životu nikdy nepřichází se smlouvou o smlouvě budoucí. Takové chvíle a stavy se z nejistoty rodí a do nejistoty míří. A přesto odvaha ponořit se do nepohodlí zranitelnosti je tím, co náš…
-
Co jsem se naučila v květnu
(FF) Spoustu nových a hlavně užitečných slovíček naleznete zde. Spoustu z nich můžete přes léto nutně potřebovat! Naučila jsem se, že po domněnce typu „tu májovou spršku přeběhnu“ nebo „teď nemám čas hledat deštník, půjdu jen tak“ následuje vždycky ukrutná průtrž mračen, promočení až na kost, nedobrovolný kluz v balerínkách s otevřenou špičkou po chodníku a zběsilé hledání úkrytu. Prověřeno opakovaně v jediný den. Staré kuře se nejí. Žádné staré mase se nejí. Maso, u kterého si nejsem jistá dopravím řetězcem, se také nejí. Když už nemůžeš, přidej. Ostatní lidé se také třeba někdy bojí vystupovat na veřejnosti. Jen to nedávají najevo. A když to nedávám najevo ani já, tak to…
-
Co jsem se naučila v březnu
(FF) Jíst ústřice. Nedobrovolně, ale přece. Ono je totiž trochu blbé vyplivnout ústřici, když na vás míří kamera a čeká, jak si poradíte, že. Zhodnocení: syrovým jsem na chuť zatím nepřišla, zapékané snesu, smažené můžu. Asi to není moc nóbl přiznání, ale zase je to pravda. Stejně prý nejlépe chutnají na francouzském pobřeží a s vínem chablis, takže si počkám na tuhle příležitost. Utkvěla mi v hlavě věta: Buď můžete pracovat, nebo můžete pracovat na sobě. Je to tak? Zvládáte pracovat a zároveň pracovat na sobě? A jak to děláte? Není čeho se bát. Je osvěžující udělat si uprostřed pracovního týden výlet „za město“. Vlakem. I bez svačiny. Potkat se s…
-
Jak nás zachránila Foodpanda
(FF) Nehrozí nám, že bychom někdy v blízké budoucnosti umřely hlady. Lednička i špajz praskají ve švech, protože nějak ten setrvalý přísun potravy z různých zdrojů nestíháme jíst, navíc bydlíme v lokalitě, kde je to na žebírka, co by z okna dohlédl, a prodejny potravin a fastfoody tu ulice lemují stejně jako naše historky náš každoden. Sice Bohynina maminka pokaždé ve špajzu vykřikuje, že nechápe, jak s tímhle složením stravy můžu mít tuhle figuru, což vůbec nechápu, jak myslí, ale jídlem nás zásobuje dobrým. Tolik k té postavě. Navíc neváháme otestovat nové věci (ok, ty mrkvové snacky smrdící jak zvratky byl ukrutný přešlap a smradlavý francouzský sýr v lednici nás…
-
Stále slýcháme…
(FF) Stále slýcháme: „Důležitá není krása vnější, ale vnitřní.“ Není nic nepravdivějšího než toto tvrzení. Kdyby tomu tak bylo, proč by se květiny tolik snažily upoutat pozornost včel? A proč by se kapky deště měnily v duhu, když se setkají se zemí? Protože příroda dychtí po kráse. A spokojena je jen tehdy, když krása může být velebena. Krása vnější je viditelnou částí krásy vnitřní. A projevuje se světlem vyzařujícím každému z očí. Nesejde na tom, jestli je dotyčný špatně oblečen, neřídí se vzory domněléelegance, nebo se ani nesnaží zapůsobit na lidi kolem. Oči jsou zrcadlem duše a ukazují vše, co se zdá skryto. Avšak kromě toho, že září, mají oči ještě další vlastnost: působí jako…
