(FF) Stále slýcháme:  „Důležitá není krása vnější, ale vnitřní.“
Není nic nepravdivějšího než toto tvrzení. Kdyby tomu tak bylo, proč by se květiny tolik snažily upoutat pozornost včel? A proč by se kapky deště měnily v duhu, když se setkají se zemí?
Protože příroda dychtí po kráse. A spokojena je jen tehdy, když krása může být velebena. Krása vnější je viditelnou částí krásy vnitřní. A projevuje se světlem vyzařujícím každému z očí. Nesejde na tom, jestli je dotyčný špatně oblečen, neřídí se vzory domněléelegance, nebo se ani nesnaží zapůsobit na lidi kolem.
Oči jsou zrcadlem duše a ukazují vše, co se zdá skryto. Avšak kromě toho, že září, mají oči ještě další vlastnost: působí jako zrcadlo. A odrážejí toho, kdo je obdivuje. A jestliže duše toho, kdo se dívá, je temná, dotyčný vždy uvidí jen vlastní ošklivost. Tak jako každé zrcadlo i oči totiž vracejí každému z nás odraz jeho vlastní tváře.

                                             Paulo Coelho

fotozdroj: Mrs.Gemstone