(FF) Rozmohl se nám tady takový nešvar.

Mileniálové si (nezávisle na sobě) mně a Bohyni stěžují, že je nebereme v potaz. To je, moji milí dřevorubci a rybáři, hrubý omyl.

Zdánlivě vás nebereme v potaz, protože: Bohyně je na trochu odrostlejší ročníky, já jsem jako smrt a beru všechno, jak to přichází (v tempu jedno rande ročně), protože mám času dost a vajíček ještě asi pět, takže v pohodě. Pravda je, že mě nenapadlo, že když mě na rande zve někdo, komu je 24, 25 +, tak to myslí vážně. Prostě jsem to přešla, jako když zabloudíte v supermarketu. Jenže když nás tihle muži začali konfrontovat, psát nám a ptát se, prodiskutovaly jsme to a hluboce se zamyslely (protože přesně takhle naše články vznikají, není to improvizace v pěti minutách mezi prací, mdlobami z únavy a další prací, kdepak).

Takže: výhoda určitě je, že bych si mohla půjčovat váš bomber, batoh, tenisky a vůni. Kdybych si tyhle věci půjčovala od svých ex, tak… ne, moment, oni je neměli. První bod pro mileniály.
Jste svěží a neomlácení. Druhý bod pro mileniály.
Dokážete mi pomoct s technikou, kterou prostě nezvládám, s aplikacemi, kterých se bojím a víte, kam se chodí, co se jí a co se nosí. Což je povrchní, leč zajímavé. A taky máte vtipné hlášky a historky ze začátků kariéry nebo z vejšky. Třetí bod.
Anyway, sranda stranou, hlavní problém je, že my už máme trochu odraná peříčka a za sebou pár zkušeností. Takže chceme už třeba jen jednoho muže. A dítě. Jakože ne hned na prvním rande. (Ale na druhém). Takže nám přijde nefér připoutat k sobě někoho za rozpuku utrženého. Víte?
Děláme to vlastně pro dobro nás všech. Bereme vás v potaz, ale ne do života. 

I když já nevědomky, protože teď mi vlastně dochází, že nejsem zrovna královna okamžiku – všechno mi dojde pozdě nebo spíš ještě později. Takže teď, při zpětném ohledání mojí minulosti, mi teprve dochází, že ne všichni 24+, kteří mě zvali na rande, to činili z pohnutek zvaných „Stiflerova máma“. A že když mě vlastně některý z nich políbil místo rtů na tvář, tak to vlastně nemuselo být proto, aby se dotkl vrásčité tváře postarší ženy… aha! Skoro bych teď řekla, že jsem prošvihla několik vysoce romatických momentů (na což jsem odbornice, o to nic). Protože mi to nedocházelo! Ano, pořád si myslím, že jste nejen úplně jiná generace, ale i úplně jiný živočišný druh. To ale nic nemění na tom, že se příště pokusím to neprošvihnout. Protože někdy je svěží a neotřískaný pohled na svět to, co ženská duše potřebuje víc než všechny zkušenosti, rady od opravdu dospělých a klasiku v jakémkoli smyslu.