(Boh) Občas něco domluvím a pak třeba i na to zapomenu. („Občas? Vážně?! Vážně?!?!?“, ječí při čtení Fatalka, ale toho si nevšímejte. Je to introvert, takže její jekot se projevuje jen běsným pohledem očí, který většina mužů mylně považuje za zájem. Ale zpět k tomu kávovému setkání).
Takže jsme vyrazily na kafe. Vlastně na takovou tu prezentaci, kdy vám představí produkt zábavnou formou a vy pak o tom napíšete, protože stejně nemáte o čem jiném psát. (Kromě spodního prádla, rozboru mužů na seznamkách, narozenin svého psa a nových knihách, které si koupíte, ale nikdy nepřečtete.)

A tak jsem tedy něco domluvila. Pravda je taková, že od té chvíle, co jsem našla heslo k emailu jsme zpátky ve hře, a zatím jsem nepromarnila jedinou nabídku, která přišla. (Naštěstí jich moc nechodí.)

Práce do tří do rána (Fatalka) nebo výjezdní zasedání v moravském sklípku (Bohyně) asi není vrcholná forma, ve které by se člověk měl na ochutnávku dostavit, ale co se dá dělat. Lepší už to asi nebude, což je tak nějak heslo našich posledních dní a navíc šlo o kávu a ne o omlazující technologii, takže žádný tlak na výsledky.
Z ochutnávky kávy Nero, kterou můžete koupit v Datartu, nebo třeba vyhrát u nás na blogu, mám hned několik zajímavých postřehů.

(Uvařte si kávu, protože článek budete číst cca 6 minut, dyslektici 15)

1, Když máte tolik práce, že ani nestíháte číst po sobě texty, které plodíte, setkání s blogerkama je něco, jako zkušební jízda mezi blogy, o kterých jste možná slyšeli, ale nikdy je nečetli (kromě Lucie van Koten).

Na kávičce byly přítomny tyto slečny:

– blondýna a bruneta, Markéta s Hankou, které byly jako my „zamlada“ (ano, začínám mít pocit, že jsem stará)

– Lucie van Koten nevím, jestli je třeba představovat…

a Lucie, která byla strašně milá a zodpovědná a všechno si poctivě zapisovala a fotila, takže až nebudu vědět kolik gramů kávy potřebuji, nebo jak horká má být voda, tak budu kontaktovat ji.

2, Pokud máte velký obchod s elektronikou, který vám šlape a máte rádi kafe, tak si můžete dovolit prodávat i vlastní značku kávy. Trochu úlet, ale to, že kávu Nero pije i majitel Datartu, který si tak splnil svůj sen, je vlastně zárukou kvality. Protože pro sebe chcete vždycky to nejlepší. Osobně si myslím, že má pan Datart kliku, že neprodává hnojiva nebo kočkolit, protože to kafe by se mu hůř prodávalo, ale takhle je to celkem fajn koncept.

3, Jak správně připravovat kávu a hlavně kolik gramů potřebujete, jaká je nelepší voda a jaký druh kávy se hodí (ano, je víc druhů), nám vysvětlil velmi okouzlující barrista, který se jevil jako křehká duše, jež ovšem zvládla nápor mých všetečných otázek a tím si tento muž získal můj obrovský obdiv.
Co jsme se na prezentaci dozvěděly:
– Pokud má káva špatný rok, prodá se na průmyslové účely a je z ní papír, „dřevo“ nebo tak. Hodnota ovšem klesne o 70%, což je průšvih. Na burze se obchoduje s vyloupanými nepraženými zrny a obaly na praženou kávu mají speciální jednosměrné ventily, které pustí CO2 ven, když je to potřeba, ale nic dovnitř. Důmyslné, jako boty Geox. (Obrázky kávových zrn v prezentaci mi hodně připomněly moje umírající vajíčka, ale Fatalka říkala, že to sem prý psát nemám, protože bych vypadala zoufale…a to já rozhodně nejsem).

4, Ten proces přípravy kávy byl na mě tak složitý, že jsem si nic nezapisovala, ale „poslušná“ Lucie jo, takže se podívejte na její blog. Aby to nevypadalo, že mám HOSIP (hovno si pamatuje), tak tady je mé zhodnocení přípravy kávy na mnoho způsobů:

– French press – taková ta skleněná konvička, jak tam stlačíte kafe až na dno (to jsme na prezentaci nezažily, ve chvíli, kdy se všichni seznamovali s french pressem jsme běžely někde po Míráku a hledaly kavárnu Raclettku. Mimochodem, fakt pěkný místo, ale trochu jinde, než jsme si myslely.)
– Bialettka – moje oblíbená konvička. Dáte kafe do sítka, dolu nalejete vodu a když se ohřeje, tak nápoj probublá nahoru. První konvička pochází z třicátých let a klasická verze má krásný art decový tvar. Když pan Bialetti před několika lety zemřel, tak tu konvičku použili jako urnu. Pohřeb to byl okouzlující a já jsem z toho byla moc dojatá. Bialettka je totiž moje srdcovka. Na koleji v Miláně jsem se s ní seznámila a až do chvíle, kdy jsem v Praze jednoho chlapce pozvala na kafe a nějak jsme se zapomněli, jsem tu mou konvičku neopustila. Ano, je lepší, abyste v Bialettce měli vodu, když pod ní zapnete hořák.
– Mellita je takový ten plastový nebo porcelánový trychtýř, do kterého dáte papírový filtr a pak si překapáváte kafe do hrnečku. Vymyslela ho paní Melitta, která měla manžela a spoustu synů (skoro jako otec Abrahám) a nechtělo se jí pořád složitě vařit kafe. Melittu měla už moje babička, ale vychytávku s toaletním papírem místo filtru jsem se naučila až za studentských let v Miláně, když nám došly filtry. Takže nejen Bialettka, ale i Mellita je vlastně multifunkční záležitost.
– Pak jsme si ukázali něco, co bylo tak složité, že jsem to prostě vypustila – několik baněk, řetízek, kahan, trubky atd. Kafe z toho bylo jak polibek smrti a nešlo by s tím ani vyrazit do lesa. Takže mi to nestálo za zapamatování, ale fotku mám.
– Poslední byl aeropress – což je něco, co je prý určeno do každé nepohody, jakou je třeba návštěva finančáku, nebo kempování v lese. Pan barrista říkal, že je to skvělé na cestování, takže jsem si představila moji pravidelnou cestu do Bruselu, jak mě hned na letišti povalí na zem, protože aeropress bude vypadat na rentgenu podezřele a celkově mi to celé nedávalo smysl: „Proč bych si brala hořák a aeropress do hotelu!?“ Ale pan barrista měl tím cestováním na mysli spíše les, což mě nadchlo.
Pokud máte dostatek síly na stlačení aeropressu, můžete si udělat kávu v plastové rouře, která vypadá jako vakuová pumpa a do toho kempování konečně vnést trochu kultury. Autor ani jeho pohnutý osudtéhle vakuové pumpy na kafe si mou pozornost příliš nezískal, protože jsem se nadchla představou dekadentní přípravy kávy na paloučku v lese, kterou jsem nehodlala opustit. (Tu představu, ne přípravu. Příprava je úplně k ničemu, protože nezmáčknu aeropress a to jsem holka od rány.).

5, I do kvalitní kávy lze přidávat mléko, sirupy, whisky nebo rum, což považuji za dobrou zprávu a po nějaké kavárně, kde umí pravou irskou kávu, se budu muset porozhlédnout.

6, Na ochutnávce jsme všechny dostaly konvičku, mlýnek a taky vzorky kávy, abychom si doma mohly vyzkoušet přípravu čerstvé kávy. Já jsem se pokoušela následně natočit z domácí přípravy video, ale nejsem si jistá, jestli je to koukatelné.
Osobně si myslím, že nejsem schopná proces „namelu – uvařím – vypiju“ zvládnout, a proto dám svůj mlýnek do soutěže k třem balíčkům s kávou, kterou můžete vyhrát.
Chápu význam čerstvosti kávy, ale na druhou stranu bez mlýnku, který je pro mě dalším zbytečným spotřebičem, hned po tom jogurtovači, co jsem si koupila v létě, mám alespoň důvod chodit k Fatalce nebo k MammaBoh na mletí kávy a neztratím tak kontakt se svými bližními. Obě totiž mlýnek mají.

K výhře stačí jen jeden komentář o tom, proč potřebujete kávu Nero, případně i mlýnek. Demokraticky si budeme vybírat z komentářů tady na blogu a na našem Instagramu.

7, Pokud by vás to zajímalo, tak se dá prý vypít i patnáct kafí denně a nic se vám nestane. Já jsem jich měla asi osm a výsledek byl ten, že jsem po obědě usnula u babičky na zemi, s obličejem zabořeným v koberci.

Byla to krásná sobota a jsem ráda, že jsem holky i kávu Nero poznala.

K těm komentářům, prosím hoďte i kontakt, ať se můžeme domluvit. Soutěžní komentáře piště do 16.12.2016.