(Boh) Budeme si lhát? No, budeme. A jediné, co nás Dvě Třicítky prozradí jsou salvy smíchu, které po bílé lži následují… #salvysmíchu

A to je tak v kostce, o čem vlastně salvy smíchu jsou. Upřímně, dost často mám pocit, že vybuchnu takhle v práci nebo na jednáních, když vidím, jak tam všichni plácáme a vytváříme oblaka bílých lží. Překvapivě se zatím nestalo, že by se někdo z přítomných „důležitých“ lidí sám sobě zasmál, a protože já zas takový Robin Hood nejsem, děkuji Vesmíru za Fatalku, se kterou máme stejný smysl pro humor a podobný přístup k řešení situací.
Přeci jen, když už někoho znáte, je to trochu jistota. Sice se vám to vždycky nelíbí, ale víceméně tušíte, jak některé věci dopadnou a to je fajn. A po tolika letech se vlastně už jedna na druhou nezlobíme, když spácháme tu samou chybu po sto padesáté…. (ok, někdy se zlobíme, ale chápeme se a to je hlavní).

Nejhezčí na tom všem je, že i když v tom testu na zvládnutí úspěšného a ničím neposkvrněného života zase propadneme, tak se tomu alespoň od srdce zasmějeme.

Společně zasmějeme.

A to je asi to nejdůležitější. Mít se s kým zasmát svojí vlastní blbosti. Protože jen my dvě víme, jak moc se snažíme, co všechno jsme vyzkoušely, co jsme podstoupily a kam jsme se za tu dobu posunuly. A jestli nás to naše pachtění stojí už jen permanentku na jógu nebo další bezesnou noc, tak chvála bohu za ty dary.

Salvy smíchu jsou pro mě takový terminus technikus, který mi pomáhá na jednání nevybuchnout a zachovat si poker face. Občas se těším, jak to pak všechno Fatalce řeknu a jen při představě smíchu se mi uleví.
Třeba vám naše (velmi, ale velmi amatérské) video pomůže zvládnout nejednu situaci, ve které byste rádi zařvali: „Kecy, samý kecy!“, nebo „Chachá, zlatý voči, princezno!“ a místo toho jen slušně odpovíte: „Ano, paní ředitelko.“