(Boh) Nedávno mi někdo řekl, při pohledu na několik let starou fotku, že jsem pravověrná hipsterka. Musím říct, že bydlím v Dejvicích a chodím venčit na Letnou, což jsou hnízda hipsterů a mimochodem kavárna Nahoře a Dole je vedle mého vchodu, takže ano, možná jsem v hipsterké oblasti, ale za hipsterku se fakt nepovažuju. Já vlastně ani nevím, kdo ti hipsteři jsou. A tak jsem mrkla do wikipedie:
„…takzvaného hipstera lze velice jednoduše identifikovat od nehipstera a to jednak podle vzhledu, ale také podle stylu života. Hipsterská móda zahrnuje často brýle s průhlednými i nedioptrickými skly v těžkých černých obroučkách, upnutné kalhoty jak u žen, tak u mužů, flanelové košile a stará saka, která často vytváří rádoby otrhaný umělecký vzhled nebo kšandy. Ve vlasových sestřižích se často objevuje ofina typu „patka“ a vyholené části hlavy „na ježka“ zejména v okolí uší a obří vlněné čepice i v teplejších obdobích. Hipsteři většinou studují, nejčastěji humanitní vědy a často se zdržují v kavárnách, na vernisážích, výstavách, koncertech širší veřejnosti neznámých smoothjazzových saxofonistů, graffity soutěžích a podobných neběžných místech. Stejně jako lidé, kteří se řadili k původním hippies, i pro hipstery je typický mladý věk maximálně do 30 let (případně ve věkovém rozpětí dvacátníků a třicátníků) a nemanželský život.“

Ok, to by asi odpovídalo, ale i tak bych k tomu měla pár poznámek, pokud mohu:
– těžké černé obroučky jsem nosila někdy v roce 2007 – 2008, když jsem bydlela v Miláně a Dior je měl ve své kolekci, takže blame Dior, not me!
– upnuté kalhoty mám furt, protože v neupnutých mám opticky větší zadek a silnější stehna a to nedopustím, navíc i ty neupnuté jsou na mně upnuté… A rádoby otrhaný a umělecký vzhled mám jen díky tomu, že jsem rozevlátá a ve skutečnosti netušíte jak moc se snažím vypadat dobře a uhlazeně, ale prostě se mi to nedaří. Má matka říkala, že jsem vždycky byla nejšpinavější dítě v ulici, no tak teď je to konečně módní
– punkově vyholenou část vlasů jsem měla už před čtyřmi lety, jako právník… Dost punkově jsem tenkrát rozdávala pokuty za nelegální stavby, takže komentovat můj sestřih by si stejně nikdo nedovolil
– čepice nosím furt, protože trpím na záněty dutin, a to prosím od malinka, takže ano, čepici mám i v teplejším období a k mému ušmudlanému vzhledu se prostě hodí. No a protože mám malou hlavu, tak nosím čepice větší. S malou čapkou vypadám, že mám na krku místo hlavy žalud a to není moc pěkný pohled, víme?
– práva jsou asi humanitní vědy, i když je to k nevíře
– v kavárnách se zdržuju, protože mám ráda kafe. Pivo ani víno moc nepiju. Výstavy miluju a hrála jsem na saxofon, takže si ho ráda zase někde poslechnu a víte co, nemám ráda davy a masové akce a u neznámých umělců tohle nehrozí
– ano žiji nemanželský život a ano, je mi každý rok třicet

Co z toho vyplývá? Že jsem zřejmě hipsterem, aniž bych o tom věděla. Prostě jsem, moji zlatí, asi přišla konečně do módy. I tak se za hipstera nepovažuju. Už z toho důvodu, že jsem spíš výkonnostní typ. Nebaví mě o věcech mluvit a mluvit, a pak si to zapsat do Moleskinu, který mimochodem používám od roku 2001, kdy jsem žila v Belgii, a následně si to nafotit přes retro filtr (to jak přemýšlím o idee, ne tu Belgii, tu jsem fotila na kinofilm) a nezapomenout tomu dát pěkný hastag a poreferovat o nápadu na twitteru, zatímco si objednávám další whiteflat se sójovým mlékem.
Na mě je tohle tak nějak moc statické a pozérské. Jsem živel. Takže odmítám označení hipsterky, nebo alespoň ne české hipsterky. Nedávno jsem totiž narazila (bohužel jen na internetu, kdyby ve skutečnosti, tak už o mně neuslyšíte) na domnělého otce novodobých hipsterů Gavina McInnese. A to je prosím chlapík mého gusta. Jeden jeho báječný výstup najdete na konci tohoto příspěvku. Ale než k němu dostanete, tak tady je poslední info o českých hipsterech.

„V české společnosti je tímto slovem (hipster) často nazván mladistvý jedinec s vyhraněným stylem života, jednání a oblékání, který se snaží působit originálně a přesto pouze kopíruje předchozí vzory, kteří s daným originálním prvkem přišli o několik let dříve, a tím opět zapadá do stáda běžnosti.„

Víte, odpověď na to, proč opravdu nejsem hipsterka, je někde mezi řádky. Jsem originál a nepotřebuju škatulku. A ve skutečnosti, vy taky ne. Když jste ve své energii, tak je vám prostě nejlíp a nepotřebujete k tomu hnutí nebo skupinu stejně oblečených lidí, abyste se identifikovali a poznali sami sebe. V jednoduchosti je síla. A pozérství děsně zavazuje. A proto je Gavin muž mého srdce :-))))

PS: O tom, jak jsem věci Desigual nosívala v době, kdy Desigual nikdo neznal a možná ani neexistoval, si povíme zase jindy.

https://www.youtube.com/watch?v=loewtvw8i4Q