(FF) Tak jsem konečně viděla nový film Alice Nellis Perfect Days. Trochu mě zklamal. Ale možná je to tím, že očekávám moc. Mám ráda její Tajnosti, takže jsem logicky čekala něco podobně přesahujícího, něco, co ve mně zanechá POCIT. Protože o tom by filmy a umění obecně měly být, ne? Jenže tenhle film mnou jen proplul. Občas jsem se nudila, obtěžoval mě product placement, pár vět bylo naprostých klišé a některé nápady byly vykradené odjinud. A to je vždycky špatně. Ale protože chci vidět věci z té lepší stránky (taky klišé), pár povzbuzujících poznatků jsem si odnesla:
1. Je normální ještě ve 45 nevědět ČÍM CHCI BÝT, AŽ VYROSTU.
2. Může se stát, že je člověk na Vánoce sám. A NEZNAMENÁ TO, ŽE TO BUDOU TY NEHORŠÍ VÁNOCE NA SVĚTĚ.
3. Nemusíme mít po svém boku partnera. To, že je s námi nejlepší gay kamarád nebo kamarádka, se kterou si můžeme POPLAKAT V KŮLNĚ NA ZAHRADĚ, není o nic míň cenné!
4. Je důležité dobře vycházet se svými rodiči. Popovídat si a ODPUSTIT SI, i když je to tak moc těžké. Protože fakt nikdy nevíme, co se může stát. Někdy se věci dějí moc rychle a ty nejdůležitější slova prostě nemusíme mít šanci vyslovit.
5. Pokud máte kvalitní oblečení, kabelku a střih vlasů, tak to SICE ještě nic nevypovídá o kvalitě vaší osobnosti, ALE JE TO SAKRA POZNAT!
6. Je normální se na své narozeniny strašně opít, blinkat a bulet v taxíku při romantické písničce. Stejně tak je normální se neopít, nepoblinkat a být šťastná. Prostě je normální DĚLAT VĚCI TAK, JAK JE CÍTÍME. Pustit emoce.
7. Musím se konečně zajít podívat do té LA PUTYKY!
