(Boh) Mám ráda Vánoce. Mám. Přiznávám se bez mučení. Ale je pravda, že pro mě poslední dobou představují zvláštní čas, kdy mi dochází, že stárnu.
Oprava: Že všichni kolem mě stárnou.
Že jsem čím dál, tím víc zaneprázdněná a nějak pro mě postrádají kouzlo, které dřív měly. Možná je to tím, že jsem jedny Vánoce řešila rozpad rodiny, několik Vánoc jsem byla nemocná, trávila je s někým, kdo Vánoce neměl rád, ale koho jsem měla ráda já, a jedny Vánoce (23.12.) bohužel zemřela babička, která mě vychovávala. Navíc od vejšky byly Vánoce ve znamení státnic, zkoušek nebo hlídání dětí na horách. (O mé kariéře jako au-pair si popovídáme někdy jindy.)
Je to k neuvěření, ale po tak dlouhé době odloučení (neslavení) mi prostě Vánoce začaly chybět. A tak jsem si minulý rok řekla, že chci zase prožít Vánoce, jaké si pamatuji z dětství – teda bez toho požáru od prskavky, ten vynechám. Jenže minulý rok jsem byla nemocná tak moc, že jsem nakonec zůstala v posteli. Sama. Zatímco zbytek rodiny byl nemocný někde jinde. A bylo to celý strašný. Ale připravená jsem byla, dokonce jsem si koupila vánoční náušnice a taky dvě vtipná přáníčka (pro něj a pro ni). Naivně jsem doufala, že budu na Vánoce s někým, ehm tedy v páru. Nebo, že alespoň zažiju vánoční romanci. A upřímně, pořád si nejsem jistá, že silvestrovské tinder rande bych mohla za vánoční romanci počítat, takže ani to se mi  vlastně nesplnilo.

Proto jsem se navzdory všemu, co se v mém životě děje (povětšinou jsou to samé dobré věci) rozhodla rozvzpomenout na to, co jsem na Vánocích měla nejraději a celý měsíc (v kuse !!) Vánoce slavit. Za všechny nepovedený Vánoce, co mě potkaly.

Tady je seznam všeho, co jsem měla ráda a co pro mě představují Vánoce:

• Vůně mandarinek
• Bitter Tonic
• Nakupování dárků (vymýšlení dárků, shánění dárků, nacházení dárků, jejich schovávání a pak hlavně hledání!)
• Balení dárků, rozbalování dárků, rovnání vánočních papírů, které by se mohly hodit… (Babi, kdybys věděla, že teď je to moderní!)
• Zpívání koled v kostele
• Vaření pro bezdomovce aka charita všeho druhu
• Pohádky
• Adventní kalendář
• Vánoční šperky – brože především
• Svařák na Staromáku
• Klobása na Staromáku cestou z divadla
• Divadlo – divák
• Divadlo – herec (není třeba opakovat, necháme si na další rok)
• Besídky všeho druhu
• Setkávání všeho druhu – hlavně s přáteli a přáteli přátel, které neznám, což mě v navštívení jejich jolky fakt neodradí
• Vánoční romance (ráda bych uvedla, že Ledecký je hajlz a jednou ho budu za ty jeho romantický vánoční písničky žalovat…“sliby se maj plnit…o Váááááánocííííích“. Bylo to nutný, ty Janku?!)
• Křupání sněhu pod botama
• Světla ve tmě
• Vánoční věnec a zapalování svíček každou neděli
• Pečení perníčků
• Zdobení perníčků
• Ujídání cukroví, které jsem neupekla, ale směnila na potkávání a jolkách všeho druhu
• Koledy
• Ohavně pomalovaný jmelí
• Decentní jmelí, pod kterých se chci s někým políbit
• Vánoční výlohy
• Skládání hvězdy za okno
• Béčkový filmy na Hallmarku
• Psaní přáníček a pohledů a hlavně přání všeho dobrého a zdravého.Všem. Každému, koho potkám.
• Rybina v kuchyni, smůla v obýváku
• Šupina pod talířem
• Hlaďoučké řetězy (nechci se o tom víc bavit…)
• Stírací losy
• Vánoční hvězda
• Svíčka za Johna Lennona
• Jesličky v kostele
• Jesličky doma
• Chanuka (je to svátek světel a Bůh je jen jeden, tak se všichni uklidníme!)
• Schůzka celé rodiny na hřbitově na Štědrý den (bez komentáře, je to tradice)
• Pohádka…já vím, že už jsem ji jednou napsala, ale pohádek není nikdy dost
• Ovoce se šlehačkou, což je teda dobrej humus, zvlášť ta šťáva z ovoce a šlehačka dohromady, jak se z toho stane bílý blátíčko s bublinkama, ale je to tradice
• Domácí chlebíčky
• Přiopilost z CINZANA a Becherovky „na slehnutí“, a hlavně odhodlání jít na půlnoční a neusnout
• Půlnoční v kostele
• Světýlka za oknem
• Kolekce (hlavně takové ty čokoládové potvory ve tvaru raka plné bílé tekutiny, kterou nemám ráda, ale vždycky ji rychle vypiju. A pak taky ty želé kolečka v napůl v čokoládě)
• Slovo „svatvečer“, říkala ho babička, která mi moc chybí a kterou napodobujeme, tak snad někdo to slovo řekne
• Válení se před televizí na Hod Boží, snídání kapra a bramborového salátu v pyjama
• Návštěvy příbuzných a přátel na Štěpána
• Červený tváře, studený ruce, šála a čepice
• Leštění svátečních příborů, žehlení damaškových ubrusů a cibulák. Ach cibulák! Dřív jsem prostírala pro dědu s babičkou, tátu, mámu, Babi T. a jednoho hosta, kdyby přišel. Teď už jsme kolem stolu tři a pes. Takže pro mě jsou Vánoce plný stůl s cibulákem a armádou naleštěných příborů. Stůl za který všichni zasedneme.

A proto jsem se rozhodla slavit. A potkávat se s přáteli a být přítomná. Být ve vánoční atmosféře a celé si tu užít. Po tolika letech. A i kdybych byla zase nemocná, nechám se na každou vánoční party přinést v posteli, jako Frida Kahlo.

Harmonogram je následující, slyšte, slyšte:
Vše výše uvedené hodlám vykonat během jednoho měsíce – od 24.11. – 24.12.2017, nicméně musím trochu trénovat a hlavně na to nechci být sama, a proto je tu má skupina #ProjektVanoce, kterou najdete na facebooku. Už jsme tam tak trochu začali… Pokud chcete slavit i vy, přidejte se!
Chci kolem sebe sdružit všechny, kteří se mnou #ProjektVanoce rozjedou a prožijou. Skupina nemá žádná pravidla. Jen jedno: Vánoce nebo Xmas, to máte jedno.
Nejsem bojovník za tradice. Stačí mi ty moje. Navíc půl života jsem s cizinci. Vím kdo jsem, v čem jsem vyrostla a mně nikdo Ježíška, kapra a Chanuku nevezme. Takže směle do toho. A kdo ví, třeba nakonec bude i ta romance…