(FF) Moje nerozhodnost způsobuje, že o mém programu, směřování a mně samé ve finále rozhodují jiní. Musím si na to dávat pozor.
Nejez mango před deštěm. Zalézají do něj paraziti z kůry stromů.
Když kvetou akáty, berou úhoři.
Koupala jsem se venku už čtvrtého května! A protože jsem z toho měla radost, ani jsem nedostala rýmu.
Problémy většinou mají jednoduché řešení. Někdy stačí nechat to plavat, jindy zeptat se toho správného člověka.
Naučila jsem se, že člověk může dělat opravdu, co chce – chovat pumu, malovat obrazy s použití sperma nebo se cpát měsíc jen chřestem. Ani jedno z toho vyzkoušet nehodlám, ale je dobré ze setkání se všemi těmi lidmi vědět, že člověk klidně může.
Na Vyšehradě je krásná zvonkohra. A taky tam krásně kvetou kaštany. Dobře se tam leze po stromech. A dobře se z nich padá.
Snad se konečně naučím – Nepít na lačno. Nepít na lačno. Nepít na lačno!
Pokud si člověk potřebuje na veřejném prostranství k ránu rozdělat oheň, opravdu by ho měl uhasit po výzvě strážce parku. Pak už většinou přijíždí jen policie. Pozitivní je, že v Belgii takové eskapády procházejí! Ale samozřejmě vám je nedoporučuju.
Někdy je nejlepší koupit pralinky a pivo, zalézt pod heboučkou deku a na všechno se vykašlat.
Květen byl prostě chřestový, výživný a osvobozenecký.
Jeden komentář
udvouverunek
S Vyšehradem souhlasím stoprocentně! Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst v Praze. Ale co jsi dělala v Belgickém parku s ohněm?:) Veronika