(Boh) V poslední době jsem vyzkoušela mnohé… Málem jsem se rozplakala na Cirque du Soleil, zapařila jsem na Majálesu, pobavila se na Oněginovi, který byl Rusák, naučila se masírovat hlavu po indicku a připravovat dokonalé koktejly, ochutnala speciality pro labužníky na Prague Food festivalu a zafandila si na beach volejbale. Ve své podstatě bych doporučila všechno. Protože všechno bylo skvělé. I když všude bylo něco, co bych si zřejmě odpustila nebo udělala jinak. Ale jak se říká u nás doma, „byla to souborná nabídka“ a tak nebylo zbytí.
Cirque du Soleil je cirkus, jehož vystoupení jsem chtěla vidět už od chvíle, co jsem se o něm v roce 2000 dozvěděla. Tenkrát přijeli do Belgie, kde jsem pracovala, a byli úchvatní a impozantní. A také neskutečně drazí. Takže jsem si o nich nechala jen zdát. Nicméně, rok se s rokem sešel…ok, tak dvanáct let se s dvanácti lety sešlo a já jsem Cirque du Soleil viděla. A byli ještě lepší, než jsem čekala. Tenhle cirkus je jen o artistech,  žádní medvědi na koloběžkách nebo tygři v klecích. Pouze pořádný kumšt a práce s lidským tělem.
Na začátku se mi chtělo plakat, protože mi bylo líto, že mezi ně nepatřím. Od malička jsem totiž chtěla k cirkusu, což se nesetkalo s nadšením ze strany mé matky. Možná z toho důvodu se mnou raději nechodila ani na pouť. A přitom já bych tak strašně ráda kočovala světem ve flitrovém kostýmu, létala na hrazdě nebo byla první pořádná ženská klaunka. Ale inteligence se musí prý využít, a tak jsem chodila na soukromou školu, učila se pěti jazykům a vystudovala práva. Asi je to praktičtější, ale v hloubi duše si přeju, aby moje děti chtěli jít k cirkusu. Koupila bych jim obruče, kužely, barevné legíny a dala pusu na čelo. A pak doufala, že budou tak dobří, že se dostanou do jednoho ze souborů Cirque du Soleil. Protože to je prestiž, nejlepší a nejvyhlášenější show na světě, propracovaná do posledního detailu. Není to jen o výkonech, o jakých je klasický ruský cirkus, ale je to i o emocích, o živé hudbě, zpěvu, akci, umění, dokonalé iluzi a neuvěřitelné křehkosti. Je to jako droga. Jednou uvidíte jejich vystoupení a víte, že až přijedou příště, půjdete znovu. I když lístek stojí skoro tolik co záloha na elektřinu. Ale to se holt nedá svítit. (A to doslova:-)
Jedinou vadou na kráse celého večera byla chvíle před přestávkou, kdy se ze Sky boxů ozvaly přihlouplé rozhovory číšníků, kteří navíc dost hlučně připravovali talíře a příbory pro VIP hosty O2 arény. Ale za to artisté nemohli. To byl zase jeden český prvek, který mi připomněl, že pokud se budeme flákat, Západ nedoženeme. Protože oni se nezastavili, jak moudře pravil Tatínek Femme Fatale. Takže moji milí, šetřete korunky na další představení Cirque du Soleil, protože to opravdu stojí za to.  S upovídanými číšníky, nebo raději bez. Vřele doporučuji. Eláááá hop!