(Boh) Má kamarádka je tak trochu indiánka, takže mě ani nepřekvapilo, když mi od ní přišel email s článkem Lucie Kolaříkové: (ano, jsem jako Leoš Mareš a recykluju vtipné emaily…promiňte, ale tohle fakt musím sdílet dál!)
Přísloví Indiánů z kmene Dakotů prý zní:
„Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“
Je to efektivní způsob žití, který umožňuje rychlé změny. U nás si dovolujeme luxus „beze změn“ a důsledkem bývá hned několik mrtvých koní v naší stáji.
ZJISTÍ-LI ŽENA, ŽE SEDÍ NA MRTVÉM KONI, KTERÝ JE JÍ VELMI DRAHÝ, TAK…
• tvrdí, že kůň je stále živý a pouze má špatné období
• diví se, protože ten kůň přece vždycky jezdil
• setrvává, protože co by tomu řekli ostatní jezdci na mrtvých koních
• setrvává ze soucitu k mrtvému koni
• snaží se uvěřit, že je lepší mrtvý než žádný kůň
• s kamarádkami vymýšlí, jak oživit mrtvého koně
• ptá se kamarádek, jak ony samy jezdí na mrtvých koních
• přesvědčuje sebe a okolí, že tento kůň je jí osudem určený, ať živý nebo mrtvý
• vyvíjí smysluplné aktivity, aby nemusela na svého mrtvého koně myslet
• nakoupí lepší potravu a doplňky do stáje a snaží se mrtvého koně oživit
• absolvuje pokročilý kurz jezdectví se specializací na jízdu na mrtvém koni
• zvažuje pro a proti života s mrtvým koněm
• porovnává průběžně s ostatními, jak hodně je její kůň mrtvý
• upraví kritéria určující, zda je kůň mrtvý
• zaplatí věštkyni, aby předpověděla další osud mrtvého koně
• jde na terapii, k léčiteli a na kurz, aby pochopila svého mrtvého koně
• křísí svého mrtvého koně k životu, protože vzdávat se člověk nemá, když mu o něco jde
• prohlásí, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm nedalo ještě chvilku jezdit
• prohlašuje, že se jí noha zasekla ve třmenu a nemůže z mrtvého koně sestoupit
• prohlašuje, že si na mrtvém koni vždycky přála jezdit
• vyhrne si rukávy a nosí mrtvého koně sama
• trpělivě čeká, až se kůň sám zvedne
(konec emailu :-)
Moc mě to pobavilo. Protože se ze mně asi taky stává indiánka. Vzdala jsem se téměř ze dne na den dobrého zaměstnání. Dobrého, korporátního, ideálního pro balerínky a kostýmky a taky permanentky do fitka a stoleté hypotéky. Dobrého pro někoho, kdo nemá fantazii, potřebuje jistoty a naopak netouží po vichru ve vlasech. Šla jsem do nejistoty. Protože jistoty neexistují. Jistoty si vytváříme my sami, abychom se cítili na chvíli dobře. Ale opravdovou jistotou v našem životě je jen smrt.
A tak jsem v jednu chvíli sesedla z mrtvého koně a vstoupila do životních nejistých dostihů.
Zatím jsem velmi (ne)rozumně investovala do rodící se dostihové stáje, kde jsem ovšem také po nějakém čase musela vyměnit hlavního koně a porozhlídnout se po pár valaších, kteří nejsou do budoucna možná perspektivní, ale v současné chvíli mi alespoň vydělávají na chod stáje, kde se rodí a piplají šampióni.
Za těch deset měsíců jsem se změnila.
Sesednout z mrtvého koně bylo to největší dobrodružství, které jsem doposud zažila. Přišla jsem dobrovolně o „jistoty“, vystoupila ze své comfortzone a najednou se v mém životě udělal prostor pro opravdový život. Nevěřila bych tomu, ale opuštěné umělé jistoty najednou vystřídalo opravdové zázemí, které mi začala projevovat moje rodina a kamarádi. Jsem z toho tak na větvi, že jsem si dokonce dovolila se zamilovat. Nevhodně, ale krásně. Do velmi životaschopného koně. A jak to bude všechno dál, to uvidíme. Ale rozhodně už nikdy nebudu jezdit na mrtvém koni, protože ten luxus si prostě nemůžu dovolit. Vy snad jo?
fotozdroj: Afirmace, HBO původní zdroj Petr Šnajdr, děkujeme!
32 komentářů
Zdenka
Bruno mně pobavil…stejně jako celý článek…výborně napsané…díky…:-)
jana
Katuško,
to je úžasné, moc Ti přeji užít si ,, Nové krásy života,, . Naprosto Tě chápu a opět jsi mi dodala další chuť se prát s těmi, co jedou na mrtvých koních a znepříjemňují svými postoji klidný běh ostatních cválajících..klusajících a jedoucích na životaschopných koních…
Prostě je to úžasné, fandím všem, kteří mají sílu se rozhodnout… i když pak je to těžké, ale člověk ví, že žije…
Těším se na setkání. . .
Jana
Katerina Legnerova
Díky za všechny mrtvé koně! Jen tak se posouváme dál. Jen jak včas poznat, že je mrtvý?
Já se bohužel dost často snažím ho oživit……………….. Marně.
Bruno bruno
Uz dlho som sa tak nepobavil….potreboval by som ale radu z druhej strany co robit ked zistim ze zena ktora na mne jazdi je „mrtva“…?
Artemisia7
Urobiť to isté….:-)
Hannah
prvne vyzkouset vsechny ty zpusoby ;))) a pak…..
chuck.11
amen)))
Milan
mrtvého koně si uděláte kdykoliv budete chtít. Je to jen vaší odpovědnosti, jak si ho zmrtvíte. Pokud si vzájemně své koně hýčkáte a opečováváte, nemůže vám chcípnout, ale musí to být vzájemné. Když není, vždy se projeví „kvalitní“ péče , která zmrtví svého koně. A na mrtvém se jezdit nedá, to dá přece rozum. Jestli to ale nebude tím, že pošilháváme po koních v jiných stájích, abychom si své koně následně zmrtvili pro svoji obhajobu a své „alibi“. Pak samozřejmě můžeme zkoušet nasednout na koně z jiné stáje, ale mějte na paměti, že tím můžete zmrtvit dalšího koně.
macho
Dobrej spolek padlejch holek, toto. Dejte si radši dvojku dobrýho červenýho a buďte dobrý, děvčata :)
mydve
Otevírám druhou láhev, já už mršiny kolem sebe nemám… :-) Boh
vymaza
Hele holky, jezdit na koni dá práci, je to soustředěné a plné energie. Pro někoho může být velmi těžké rozpoznat umírajícího koně. Hlavně bychom si měli uvědomit, že vyměnit koně můžete ve vteřině, děti a rodinu ne. Děti jsou vaše tělo, rodina krev. Kůň? je kůň. Užívejte si jízdu, nesoustřeďte se na koně ale na sebe. Nevyhovuje Vám hrábněte po jiném.
mydve
Amen :-)
barbara
Nevím, možná se na mě vyhrne vlna kritiky, ale podle mě se to nedá aplikovat na dlouhodobé partnerství. Práce jako kůň – zcela souhlasím, ale partnerství? Svého partnera přece máme proto, abychom rostly, abychom se od něj učily. Reflektuje nám přesně tu část sebe samotné, se kterou je potřeba něco dělat. Když je nějakou dobu mrtvý, tak asi něco děláme špatně. Já věřím v to, že muž je odrazem své ženy. Nejprve matky, posléze ženy. Jen my samy je dokážeme inspirovat a jen my samy je dokážeme pohřbít. Proto si myslím, že je zbytečné měnit svého muže (chápej jako mrtvého koně) za jiného, protože ho stejně za nějakou dobu zase pohřbíme a stane se z toho takový kolotoč. Ale co se týká práce, domu, kamarádů apod – jasně, vyměnit, netáhnout. Nicméně si myslím, že děti a váš partner jsou něco jiného.
Pythia
Mila Barbaro, právě na dlouholetém partnerství je mrtvý kůň nejvíc vidět… možná se děsíš představy – že mrtvý může být žijící partner. Ale věř mi… my ženy jsme ochotny dělat tisíce kompromisů, jen abychom „neviděly“.
Rozvedla jsem se po 35. letech z „funčního“ manželství, které z pohledu zvenčí bylo dlouhodobě stabilizované a harmonické… a z pohledu mého muže šťastné….. Měla-li bych dnešní zkušenost – přistoupila bych k rozvodu podstatně dřív… Není totiž nic hořšího, než se cítit jako vdova po živém. …
Přeji ti, aby jsi vždy věděla a poznala, zda tvůj kůň žije…
A abys také na sobě samé poznala, jak moc jsi žijící či přežívající……
Pythia
raq
ja som ties sa snazil ozivyt viac nez rok mojho mrtveho kona ktory ma stahoval hlbsie a hlbsie do hoven , ale rozhodol som sa ho pochovat , a teras mam po dlhom case kona plneho zivota a som stastny :)
Artemisia7
Milé dámy,
ja som jazdila na mŕtvom koni 15 rokov a ešte 2,5 roka som ho oplakávala, lebo som nechcela uveriť, že je skutočne mŕtvy…Veľká chyba, ten stratený čas mi už nikto nevráti, ani keby tu pristál ten najušľachtilejší vraník a chcel by ma voziť na svojom chrbte do konca života…Nemám už toľko času, ktorý som jazdou na mŕtvom koni stratila…Takže milé dámy, zoskočiť, ruky na bradavky, nohy na chrbát a uháňajte ako len vládzete, lebo Vám ide o ŽIVOT!!!
Artemisia7
Sorry!
Tento komentár patrí do rubriky „Co udělá žena, když zjistí, že jede na mrtvém koni?“ Prepáčte mi, som tu po prvý raz…, a chybička se vloudila…:-)
jan
uf…. tak myslim, ze opravdu kazdej jich ma nekolik. Ja uz davno z mnoja sesedlal, ale prave ted jsem na koni, o kterem nevim, jestli je mrtvej nebo nee… on je obcas celkej zivej a nekdy temer mrtvej…. cekat, nebo ho prastit po hlave? :D
eva
vtipné,pravdivé,myslím,že téměř všichni jedeme na mrtvém koni…
Kamila
Pár mrtvých koní mám ještě na zádech, ale postupně odhazuji, velmi trefné, moc jsem se nasmála děkuji.
Evulína
super článek, jsem teď ve fázi, kdy si nejsem jistá, jestli je ten kůň už mrtvý, nebo jestli ještě trochu žije :)
mrtvejkun
Důvod k zamyšlení! Zabiju koně abych mohla celému světu dát návod jak se té mrtvoly zbavit? Pokrytectví!
mydve
Nene, kůň už je mrtvý, jen já pořád doufám, že obživne… O tom to je. O uvědomění si, že nemá smysl investovat do mrtvého. Není to pokrytectví, ale pragmatismus. Nebo praktičnost… :-)
Martina
dobrééé
mydve
Děkujeme! Hlavně je dobré se tím řídit :-)
eM
Strašně jsem se nasmála!!! Úžasné, já už jsem indiánka několik měsíců – taky už nejezdím na mrtvém koni a už to nikdy neplánuju :-D. Jó, je to dobrodrůžo teda, ale tak život je krátký na to, abychom samy na bedrech nosily chcíplého koně. :-)
mydve
How! Souhlas. Jen ta diagnostika mrtvého koně je někdy těžká… od uvědomění k činu je dost dlouhá cesta. Někdy.
Káťa
Krásný článek ! :)
mydve
Díky! Docela se povedl.
Táňa
Krásně napsaný článek, miluju jak píšeš ty i Fatalka! Prosím, pokračujte v psaní!:-) Držím palce na „živém“ koni, a přeju hodně štěstí při piplání šampionů!!!:-)
mydve
Děkuju. Šampioni mě teď zaměstnávají nejvíc. Ale živý kůň také dostává dost pozornosti :-) Třeba dostane prostor na blogu… A třeba taky ne:-) hihihihihi
Pythia
Zdravím,
ač je to skutečně k nevíře, jezdila jsem na mrtvém koni 35 let… Byl to ztracený čas, ale vnitřní zrání v tomto období, mě po sesednutí vystřelilo raketovou rychlostí do zcela jiných dimenzi… Je zbytečné přemýšlet a psát, co jsem měla udělala dříve jinak – protože tuto situaci vrátit nelze. Podstatné je zůstat s větrem ve vlasech a silou bytí v mysli i v srdci. Kráný den.
Pythia