(Boh) Někdy nevím Kudy kam a tak se zastavím a občas to moje zastavení trvá déle, než bych si přála. Paulo Coelho v knize Aleph píše o bambusu. Ten se na svůj růst připravuje pět let, kdy se z pohledu „těch venku“ nic neděje. Ale bambus sílí, dumá, rozmýšlí svůj růst, získává si potřebné informace, fláká se a hodnotí, aby pak všechny překvapil svým rychlým růstem o několik centimetrů denně. Bambus je pevný, a přesto pružný. Číňané praví, že žena je jako bambus. Krásná jako květina a silná jako strom.
Jsem bambus, který se na svůj růst připravoval skoro sedm let. Sedm hubených let, ale teď mě už nic nezastaví. Za dva týdny budu bydlet v jiném bytě, který je absolutně dokonalý. (Pro mě dokonalý). Pro běžného pozorovatele jsem někdo, kdo se z ničeho nic okamžitě přestěhuje. Ale pro ty, co mě znají, jsem bambus, co sílil skoro věčnost. Možná je to trochu pomalý vývoj, ale já nikdy nebyla rychlokvaška. Navíc má přirozená naivita a alibismus mě instalovaly do role důvěřivce čekajícího na rozhodnutí druhých. Partnerů, kteří byli či nebyli na stěhování a společný život připraveni, mých příbuzných a jejich partnerů, bláznivého domácího a jiných blízkých či dalekých, abych si jednoho slunečného dne, nedaleko Chorvatského pobřeží připomněla narozeninové předsevzetí a rozhoupala se k činům. A tak jsem po návratu během pěti dnů sehnala svůj byt snů.
Říká se: „Pomož si a Bůh ti pomůže.“ Myslím si, že v mém případě mi kromě Boha a Vesmíru pomohli hlavně moji bližní – otec zajistil technický dozor (ano, nepoznám kvalitu topení ani nebezpečnost karmy a netuším na základě poklepu na zeď, co mě čeká), Kněžna mě podpořila finančně, má matka přislíbila elektrickou valchu, kolegyně dala návod na to, jak sehnat co nejvíc banánovek, Karolína s Karlem mě naučili brousit a lakovat Tonetky a jeden urostlý švihák má dokonce kamaráda s dodávkou. A včera jsem od skvělých lidí dostala retro lustr.
Jsem šťastná. Po sedmi letech mám stoprocentní kontakt sama se sebou. Je mi všechno okolo jedno a jdu si za svým. Fatalka se včera na mě podívala a povídá: „Ty něco skrýváš, tváříš se tak tajemně. S kým jsi se zas vyspala?“ S nikým. Jsem ve svém světě. A jsem šťastná. Věci se daly konečně do pohybu. A zatím je to všechno podle mně.

„Praská a skřípe parapet ve věži ze sloniviny, pracuje kámen puká led, čeří se čeří hladiny. Praská a skřípe parapet ve věži ze sloniviny, rezavý sejf a houstne med, čeří se čeří hladiny. “

[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=uf4uNAj87IA&feature=related]