(FF) Tak jsem zas jednou vyrazila do terénu omrknout, jak to vypadá na mužské straně barikády. Chlap, který byl ještě před pár měsíci na rande zářící, krásný a zábavný, se mi ten večer zdál poněkud neklidný… tedy, ne, byl skleslý, heartbroken a dokonce ještě víc cynický než já. „Muži jsou buď trubci, nebo kandidáti na trubce,“ povzdechl si. „Jeden můj kamarád říká, že každá nová žena, kterou pozná, má tendenci kandidovat na číslo jedna v žebříčku jeho problémů.“ A v tomhle veselém a optimistickém stylu to pokračovalo. Nevím, jestli všechny ty hrozné věci, o kterých mi říkal, se staly jeho kamarádům nebo jemu. Nicméně dozvěděla jsem se, že prý my…
-
-
Co jsem se naučila v červnu
(FF) Zhruba dva roky po všech ostatních bloggerkách jsem díky své kadeřnici narazila na kyselinu hylauronovou. A tak si jí teď zběsile potírám obličej a jsem ráda (tou kyselinou samozřejmě). Sice nevím, jestli mám tak vyhlazenou pleť tím, jak jsem se v květnu v Anglii vyžrala, nebo po té kyselině, ale je to fajn. Randění po 30? Ano, je to veselé a sexy. Zhruba ve stylu „Vajíčka ti umírají každou minutu a teďse tvař uvolněně, frajerko!“
-
Máj je na zážitky bohatý, aneb co jsem se zatím naučila v květnu
(FF) Z jakékoliv párty se dá odejít buď důstojně, nebo úplně na káry a s ukradenými botami absolvovat cestu domů nacpaná společně s dalšími pěti lidmi v alfě romeo. Ten první způsob jsme s Bohyní asi ještě nevyzkoušely. Proto taky společně vyrážíme jen minimálně. Pak se z toho rok vzpamatováváme my i hostitelé. Když vám nějaký nápadník z onlinu začne posílat nevyžádané fotky svého těla, je jasné, že dříve nebo později (spíš dřív) vám pošle i velmi detailní fotku svého nádobíčka. Varuju vás – na nádobíčko a příslušenství není zblízka, foceno s bleskem, moc hezký pohled. Touze po setkání mimo online taková aktivita vůbec nepomůže. A nepomůže ani, když chtivý…
-
Co jsem se naučila v dubnu
(FF) “A jak zaplatíte nájem, až budete ležet na ARO s naštípnutou páteří?” “A žijete se manželem ve společné domácnosti?” Miluju pojišťováky. Připomenou mi, že se mám vlastně docela dobře. Dokud se něco nepokazí, protože pak se budu mít fakt hodně špatně. Miluju, když mi ráno zavolají se svými super nabídkami a vylíčí mi ty nejhorší varianty mé budoucnosti. Protože to bych asi sama od sebe nikdy nedokázala. Just kidding. Podle zákonů aerodynamiky čmelák není schopen létat. Ale neví to. Takže létá. “Na jaře si nezapomeňte zastřihnout konečníky vlasů,” napsala jsem bezelstně do textu, odeslala a vůbec mi to nepřišlo divné. Očividně jako novinářka zraju jako víno. Neměla bych lézt…
-
Co jsem se naučila v březnu
(FF) Hodina před pohovorem je nejlepší doba na to, vytrhat si knírek, upravovat obočí až k padnutí a zkoušet nové odstíny makeupu. Protože kdo by nechtěl přijít na setkání s úplně cizími lidmi flekatý jako dalmatin? Já teda ano. Vypozorovala jsem, že život očividně probíhá v sekvencích – nejdřív se neděje nic a pak se děje všechno najednou. V těch úsecích, kdy se neděje nic, máme asi sbírat síly a energii na to, kdy se děje všechno! A když to nestihneme? No, tak to nevadí, protože to nakonec nějak stejně zvládneme. Co jiného nám zbývá.
-
Hlavně, že jsme pořád tady, aneb co jsem se naučila v prosinci
(FF) Dny, kdy se mi podaří vidět východ nebo západ slunce, mi přijdou jiné, jaksi úplnější než dny, kdy je nevidím. Asi si dám naprosto jednoduché předsevzetí, abych jich vídala víc a víc. Pochopila jsem, že se budu muset umět líp prodat. Když je totiž člověk dlouho v nějaké práci (myslím roky a roky), nemusí se nikde moc prezentovat. A na mně je několikaleté sezení v kanclíku dost vidět. K získání nové práce překvapivě nestačí koupit si nové hadry a brýle, dokonce ani odkazy na dlouholetou praxi! Musím v sobě někde hodně hluboku vykopat zápal, energii a nadšení. Uf.
