(FF) Dny, kdy se mi podaří vidět východ nebo západ slunce, mi přijdou jiné, jaksi úplnější než dny, kdy je nevidím. Asi si dám naprosto jednoduché předsevzetí, abych jich vídala víc a víc. Pochopila jsem, že se budu muset umět líp prodat. Když je totiž člověk dlouho v nějaké práci (myslím roky a roky), nemusí se nikde moc prezentovat. A na mně je několikaleté sezení v kanclíku dost vidět. K získání nové práce překvapivě nestačí koupit si nové hadry a brýle, dokonce ani odkazy na dlouholetou praxi! Musím v sobě někde hodně hluboku vykopat zápal, energii a nadšení. Uf.
-
-
Adventní rodeo a kruhy pod očima aneb co jsem se naučila v listopadu
(FF) Při nákupu vánočních dekorací je lepší promyslet si PŘEDEM, v jakém stylu a barvě chceme mít výzdobu laděnou. Což jsem nějak nedomyslela, takže mám teď v bytě výzdobu typu adventní rodeo: dřevěný rádoby starobylý koník se pere se zlatou hvězdou a růžovým svícnem, červeno-zlatý věnec soupeří s třpytivými stříbrnými koulemi a celou tu předvánoční nádheru dotváří bílý stromeček s bílými hvězdičkami na bílém ubrusu, tedy model tzv. neviditelný. No co už, nové dekorace kupovat nebudu, prostě pustím koledy, zapálím (snad jen) purpuru a rozsvítím vánoční světýlka. Třeba jejich líbezné měkké žluté světlo všechno vánočně sjednotí. Budu si pamatovat, že kombinace bio-oleje na odlíčení očí a voděodolné řasenky nefunguje. Sice…
-
Co jsem se naučila v říjnu 2015
(FF) Bachovy květové esence pomáhají tam, kam už homeopatie nemůže. “Ale vždyť vy vypadáte tak zdravě a báječně, vám něco je?” podívala se na mě zmateně ruská bylinkářka. “Ehm, ne, vůbec nic mi není, jen trochu netuším, kam a jak teď budu směřovat, po nocích bojuju s poltergeistama a občas se rozbrečím v mhd. Ale jinak jsem pořád rozradostněná a báječná, protože kdo by sakra nebyl!” chtělo se mi zařvat. Ale nikdy neřvu, takže jsme společnými silami našly něco na ty duchy a mohla jsem odtančit. A zdá se mi, že ty kapky fungujou. I když na druhou stranu – já jsem schopna si vsugerovat cokoliv.. Co s sebou na…
-
Co jsem se naučila v září 2015
(FF) Když vyběhnu z bytu ven jen pro aspirin a kapesníky, jsem schopná vrátit se s balením Pringles, jedním citronem a velkou kytkou v květináči. A bez léků a kapesníků of course. Mám to tak už roky a asi se nic nezmění, to už jsem ochotná připustit. Možná se to jen s věkem zhorší. Jen ty přinášené věci už nebudou relevantní vůbec…
-
Co jsem se naučila v březnu
(FF) Jíst ústřice. Nedobrovolně, ale přece. Ono je totiž trochu blbé vyplivnout ústřici, když na vás míří kamera a čeká, jak si poradíte, že. Zhodnocení: syrovým jsem na chuť zatím nepřišla, zapékané snesu, smažené můžu. Asi to není moc nóbl přiznání, ale zase je to pravda. Stejně prý nejlépe chutnají na francouzském pobřeží a s vínem chablis, takže si počkám na tuhle příležitost. Utkvěla mi v hlavě věta: Buď můžete pracovat, nebo můžete pracovat na sobě. Je to tak? Zvládáte pracovat a zároveň pracovat na sobě? A jak to děláte? Není čeho se bát. Je osvěžující udělat si uprostřed pracovního týden výlet „za město“. Vlakem. I bez svačiny. Potkat se s…
-
Co jsem se naučila v únoru
(FF) „Bohémská preciznost – když se zvládne, dotknete se maxima. Je to slovanská improvizační schopnost a kreativita kombinovaná s německou odpovědností a cílevědomostí.“ Leon Jakimič, majitel firmy Lasvit Vydry se ve spánku drží za ruce, aby neodplavaly sobě navzájem. Když jsou Indiáni nemocní a jdou za šamanem, položí jim jednu otázku. Ta zní: Kdy jste přestali tančit a zpívat? Květinám v práci je lépe bez mé přítomnosti. Trochu zneklidňující, ale alespoň teď vím, jak na ně. Karma, to je osud, chlapče, víš? Jak to vlastně přesně funguje, se dozvíte tady. Pocit, že se musíte všem zavděčit a zalíbit, je naprd. Stejně jako pocit, že nepoznáte, kteří lidé vás mají opravdu rádi, a…
