(Boh) Jsem duch mejdanů. Nechodím na každou akci, ale když už dorazím, stojí to za to. Nerada dělám něco jen tak, aby se neřeklo. Řídím se heslem: „Když do pekla, tak na pořádném koni, a když večírek, tak ať to stojí za to“. Pamatuji si, jak jsem Drahému uspořádala narozeninovou party, která trvala čtyři dny v kuse. Kolik lidí příšlo? Netuším. Dvěře byly otevřené, bazén napuštěn, neustále jsem vařila, grilovala, prala osušky a tančila na sedačce. Vypilo se přes třicet láhví vína a snědlo snad všechno, co v bytě bylo. Policie se nedozvonila, zvonek jsme odpojili. Tančilo se v noci i ve dne, povídalo v posteli, spalo v koupelně, relaxovalo v pracovně a hlavně se nesoudilo. Do dnes se na naší party vzpomíná, do dnes o tom celé maloměsto mluví a do dnes jsou moje ruce v obýváku na stropě. Nechť si noví nájemníci lámou hlavu, jak se tam ty ruce vzaly :-)

Když se rozejdete, nastává ideální čas na „večůrek“. A já na jednom (i s Fatlakou) (ne)dávno byla… Ráda bych zde poreferovala o kolaudaci, která opravdu stála za to. Běžně k panu Milionáři chodíme krásné a elegantní. Obdivujeme mramorové obklady, zobeme dobroty, popíjíme šampus a roztomile se chichotáme báječným vtipům jeho kamarádů. Tentokrát vše proběhlo podle stejného scénáře, jen s tím rozdílem, že jsme se namísto do elegantních koktejlek převlékly do kostýmů. Pilotky, Zdravotní sestřičky, Francouzské služtičky, rázné Policajtky a Karkulky. A pánové nic netušili. Musím se přiznat, že jsem nikdy nic podobného nezažila. Jakožto vzdělané kultivované a otitulované ženy většinou sázíme na inteligentní konverzaci, hluboké dekolty a zajímavé šperky. Ovšem nic z toho nepotřebujete, pokud vám sukýnka končí pod zadkem a vy jste oživlým archetypem.

Když jsme z výtahu pomalu vystoupily, pan Milionář zalapal po dechu a  musel se opřít o zeď, aby neupadl stejně jako Zeman u korunovačních klenotů. Když jsem pak jako Karkulka namísto pozdravu ohromeným mužům oznámila, že bych tu měla mít rande s vlkem, vydávali ze sebe jen neartikulované zvuky (zřejmě pozdrav…). Policajtka, co si je vyrovanala do řady podél stěny a jala se je prohledat, byla posledním hřebíčkem do jejich mužné rakvičky. Na Pilotku, Služtičku a roztomilou Sestřičku už pouze nehnutě civěli.

Krásný příklad toho, kterak se chytrý a mocný muž stane bezmocným poslušným broučkem. Pan Milionář spálil barbecue, většinu vtipů nikdo pořádně nedořekl a všichni se raději drželi u domácího baru, kde popíjeli třicetileté koňaky, aby tu sexy nálož přežili. I tak to bylo velmi veselé, nakonec se tančilo, pilo i jedlo a konverzace se tak nějak omezila na kratší věty typu: „Karkuuuulkooooooo!“ a „Bože, Služtičko, tobě to tak sluší!“ Což ovšem bylo to jediné, co zvládli. Když se totiž dotyčného sexy komorná optala, zda by ho mohla oprašovat, opět se onen úspěšný a běžně velmi výřečný obchodník uchýlil ke zvukům typu „Jaj, jaaaaj!“ (Zřejmě to mělo znamenat ano, a proto ho Fatalka přetáhla prachovkou).

Byla to ta dokonalá party, o které by kdokoliv, kdo tam nebyl, řekl Sodoma Gomora, ale nepodávaly se drogy, neprovozoval se sex a nehrál ani rockenrol. K ránu jsme si objednaly taxíky, políbily naše plyšáčky na čelo a jely se domů odkrálíčkovat. My s Fatalkou to ještě vzaly přes McDonalda, kam nám pan taxikář ochodně zaběhl pro BigMaca. Kdo by něco odmítl Francouzské služtičce a Karkulce…

Škoda, že takhle nemůžu chodit denně. Nemusela bych už pro svá rozhodnutí vymýšlet argumenty. Nemusela bych totiž myslet vůbec. Už nikdy. Tra la la lá.

foto zdroj: no doufejme, že to google.com nebude :-)