...v září 2011,  Co jsem se naučila...

Září bylo mým Velkým třeskem….

(Boh) Září rozhodně nebylo zakončovací etapou tohoto roku. Pro mě určitě ne. Bylo spíš kulminačním bodem, viděno z pohledu října. Nevím, co se stane dál. Nicméně v září veškeré věci nabraly obrovský spád a ve své setrvačnosti pokračují dál a dál. Stalo se nevídané. V září jsem ve své podstatě našla samu sebe – a to po všech stránkách. Dokázala jsem projevit své touhy, pocity, názory, svou nespokojenost i svůj nesouhlas. Vše, čeho jsem se bála, co jsem odkládala „na pak“ nebo dokonce předstírala, že to neexistuje, to vše se tak nějak zhmotnilo do tučně zvýrazněné definitivy a už nebylo cesty zpět. Dokázala jsem dát stopku svým nejbližším a začít vykydávat staleté problémy, za příšerných okolností jsem přišla o stoličku, naopak za velmi příjemných okolností jsem si nechala udělat první tetování, zrodil se tenhle blog, nechala si ostříhat vlasy, což asi nebyl tak báječný nápad a díky svým třicátinám jsem zjistila, že mám víc přátel než jsem si myslela.

Nakonec jsem udělala s Vesmírem velkou dohodu ve stylu „it´s my turn“ (neboli teď to půjde dalších třicet let podle mě) a závěrem měsíce jsem se pod dojmem všech předešlých událostí nakonec rozhodla dát šanci někomu, kdo mě sice zradil, ale rozhodl se vše odčinit a napravit. Už teď vím, že to bylo dobré rozhodnutí, které mi jen potvrdilo, že láska je tou nejsilnější energií světa a při troše snahy a tolerance je schopná napravit i paseku, která zůstane po dlouhodobé nerozhodnosti, hloupé manipulaci, všudypřítomném strachu a celkové bezradnosti. Dokonce dokáže i zahojit tu hlubokou roklinu v srdci, která po ne příliš elegantně provedené zradě vznikne. Ale tohle všechno už vlastně patří do zhodnocení měsíce října.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *