Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

Vyzkoušely jsme – vrtání ve starém bytě

(Boh) O víkendu Drahý začal v koupelně bručet, že si ho vůbec nevšímám, protože jsem mu nevyměnila ručník a klidně bych ho prý nechala utírat lišejníkem a bylo by mi to jedno. No, nebylo, ale nejsem schopná do svého mládeneckého života zahrnout všechny změny najednou. Takže ručníky musejí ještě chvíli počkat. Jenže Drahý není trpělivý typ. A proto se rozhodl, že si v koupelně přidělá poličku, aby si na ni mohl vyskládat ručníky a měl je po ruce.
Bydlíme ve starém bytě a nikdy nevíme, kam se provrtáme. Nedávno jsme se dostali na trubku s vodou, pak nám vrták sjel po kanalizaci a ze zdi jsme ho vytáhli i s látkovou izolací a při přidělávání kořenek v kuchyni jsme se provrtali do dětského pokoje. Příčky totiž nejsou z patnáctek, ale štorcek. Drahý vždy mohutně nadává a křičí, zřejmě se mu pracuje líp, a já jen tiše a nemotorně pomáhám. Po příspěvku Fatalky to vypadá, že jsem Ferda mravenec, ale já jsem spíš Velký blondýn s černou botou. Stále jsem se nenaučila jak vypadají štípačky, sikovky nebo kombinačky a neustále se ptám, jak to myslí, “že to mám podržet”.
Jediné, co mi jde, je držet vysavač u vrtáku. A tak stojím pod poličkou v koupelně, držím výkonný vysavač a koukám na Drahého, jak mu to jde …a najednou se ozve “Pfuuuu”. Ruka mi vylétne i s trubkou vysavače do vzduchu a já vysaju mojí hodobóžovou krajkovou košilku pro lepší příležitosti. Vysavač se zastaví až u háčku na zdi a z hadice kouká jen kousek krajkového ramína a mašličky. “Panebože, panebože, pané?!” křičím v duchu hystericky. “Doprdele, jsem v řiti.” “No, tak jdeme na to,” ozve se ze štaflí. “Noooo, ehh, miláčku, já…,” nevím co mám dělat, ruka mi cuká, vysavač jede, ramínka pnou a já propadám beznaději. “Bože můj, co tam dole děláš?! Ježiši, ty jsi neskutečná! To není možný, ty pro ten svůj blog uděláš všechno, jen abys měla příběh! Jdi to vypnout!” rve mi vysavač z ruky. A já jen přemýšlím, jestli se mám přiznat, že jsem nešika, nebo předstírat, že hledám námět na psaní.
Nepřiznala jsem se. Jen jsem se snažila nesmát a rvala zaseklou košilku z roury. Pak už následovalo jen vrtání, nadávání, vysávání, klení, sádrování, hmoždinkování a výkřik: “Mám to i na jelenech!”, který ručníkovou aférku uzavřel. Polička je stále prázdná, protože jak jsem řekla, ručníky musejí chvíli počkat, jen si nejsem jistá, jestli v tom vlhku nezačne lišejník spíš růst na vyskládaných osuškách, ale necháme se překvapit. (Mimochodem tu rozpatlanou sádru z trička s jeleny se mi podařilo vyprat.)

10 komentářů

  • Vanilka

    Koukám, že vrtání probíhá všude podobně. Přesně tak, jak to popisuješ, to vždycky probíhalo u mých rodičů (jen bez krajkové košilky), a stejně to posledně bylo i u nás, když Motýl vrtal díry na připevnění světla nad stůl (pozorní čtenáři si spočítají, že jsme se přestěhovali před víc než rokem; až do teď nám nad stolem visely dráty a holá žárovka).
    Mimochodem: vy máte dětský pokoj? :-)

    • Femme Fatale s Bohyní

      No, máme dětský pokoj. Když jsem se v srpnu stěhovala, rozhodla jsem se, že chci velký byt, kde budu mít rodinu a kam budou chodit přátelé na večeři. Stěhovala jsem se sama a byl to velký risk, ale chtěla jsem Vesmíru dát najevo, že jsem připravená. Jak by to jinak poznal? :-) Vybrala jsem si Alfí čtvrť, která je pro život dokonalá a nakonec jsme to dali dohromady s Drahým, který si dořešil minulost, opustil maloměsto a dětský pokoj teď slouží jeho synovi, když je s námi na víkendy. Ale je velký dost i pro další “sourozence”. No a já můžu v klidu nakupovat boty a šaty, cestovat, dělat večůrky, protože vím, že až to přijde, my jsme připraveni. :-))))
      PS.: Gratuluju ke světlu! Všechno popořádku :-))))

  • Mimo.ň

    Jo, stará zástavba skrývá nejedno překvapení. Loni v září jsem si užila svoje s obyčejnými hřebíky (právě, že byly obyčejné, “papíráky”… ) – když ďoury do omítky přibývaly a ohnutých hřebíčků se na podlaze válelo celé hejno, kapitulovala jsem a pozvala kolegu s vrtačkou. K sousedům jsme se nepodívali, naopak vyslovil podezření, že tenhle vinohradský činžák je umně kamuflaná jeskyně tesaná přímo do skály…

    • Femme Fatale s Bohyní

      No jo, secese. Tam jsem bydlela třicet let. To taky stálo za to :-) Teď jsem se posunula do meziválečného období a v té době se pro změnu šetřilo… Takže cihly na štorc (méně než 8 cm) to jistí všude. Já na nich mám celou kuchyňskou linku plnou talířů a nádobí. Takže až se to vyvalí, to bude teprve diskotéka… :-)))

      • Mimo.ň

        :-) To jo, Drahý zařve – Podrž to, a než se stihneš ujistit, jak to myslí, máte záruku stolování na papírových táccích na příští pětiletku :-)

          • Mimo.ň

            Pozor, “Podrž-to” není opravářský žargon, ale spíš univerzální pokyn vůdce tlupy něžnější polovičce k záchraně lidstva! :-) Užívá se všude tam, kde ostatní metody (od vrtáku přes překlenovací úvěry až po tlakový obvaz) hanebně selhaly…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *