(Boh) V Miláně jsem studovala. Miláno je můj druhý domov. Nikde se necítím sama sebou tak,  jako v Miláně. Ani mé rodné město stověžaté mi tenhle pocit nikdy neposkytlo. Miláno je specifické. Není to ani romantické Toskánsko, ani teplý hlučný jih. Přesto by tam všichni rádi vyrazili a konečně to město módy spatřili. Abyste nebyli zklamaní – neboť nevědomost zklamání může plodit – rozhodla jsem se vytvořit speciál pro ty, kdo se chystají do Milána na výlet. Doporučuji zimu – konec ledna, kdy slevy vrcholí a slunce začíná hřát.

1. Pokud chcete ušetřit, jeďte nízkonákladovou společností. Osobně doporučuji Easy jet nebo Wizz Air. Pokud vaše letadlo dosedne v Malpenase, bude vás shuttle stát 16EUR tam a zpět –  oproti Bergamu, které je pouze za 10EUR. Bývalo také za 16, ale před půl rokem na trh vstoupil nový dopravce a začal nabízet jednu
jízdu za 5 a co myslíte? Během jednoho dne ostatníspolečnosti zlevnily ze svých 8 na 5. A jelo se dál… Tomu se říká vyspělá společnost s konkurenčním trhem.

2. Pro výběr hotelu doporučuji cokoliv, co je do 5 zastávek metra od Duoma. Jinak to nemá smysl. Taky se podívejte na Googlu do mapy, jak moc je hotel vzdálen od metra, protože milánské ulice jsou opravdu velkorysé a i když se to nezdá, hodně během těch svých nákupů nachodíte.

3. Zapomeňte na sexy košilky a vemte si flanelové pyjama. V hotelech jsou jednoduchá okna a topí se jen občasně. A péřové deky neexistují, jen takové ty těžké larisy. Když dá nějaký šikula topení za skříň, jediné, co bude opravdu vyhřáté, budou vaše kabáty. Ale vám z toho pak v noci jebne. Jednu noc jsem byla nucená spát v oblečení pod péřovkou…

4. Co se počasí týče, většinou je koncem ledna, kdy slevy vrcholí, v Miláně chladno, ale svítí sluníčko a všechno je celkem příjemné. Stačit by vám měl kabát a normální kožené boty. Nejedete na severní pól, ani do Špindlu, tak se prosím zbavte těch baťůžků, pohorek a funkčního oblečení. Miláno je město módy a tady se víc než kde jinde dá na vzhled a styl. Funkčnost a pohodlí je někde na chvostu priorit. A navíc z vlastní zkušenosti vím, že se tam pak mezi norky, kožichy, designovými úbory a koženými nakrémovanými botami nebudete cítit dobře. Tak tu blbou hnusnou zimní bundu mdlé barvy se zmatenými potisky nechte doma. Jedete do města, ne na lyžovačku!

5. Metropolitana (metro) stojí cca 1,50. Doporučuji v automatu koupit lístek na 10 jízd, je to výhodnější. Pokud jste dva, kupte dva, nelze odcvaknout dvě jízdy na jeden zátah. Jo, a nedávejte si je do kapsy. Na lístcích je kód, který se nesmí zlomit, jinak nefunguje. Navíc u některých východů můžou požadovat protáhnutí lístku turnuketem, jinak se z metra nedostanete, takže ho neztrácejte! Špatně by se to vysvětlovalo. Většina Miláňanů neumí anglicky :-)

6. Na černo nejezděte, nikdy. V Miláně je propracovaný systém revizorů, kteří chodí ve skupinkách, zastaví si dopravní prostředek a všechny vás zkontrolují. Navíc mají právo na vás sáhnout, nebo vás i zadržet. Pokud nechcete mít historku s touto tématikou, kupte si lístek. Viz rada 5.

7. Možná to vypadá, že protěžuji metropolitanu, ale tramvaje jsou taky fér. Některé mají dřevěné lavice a broušené lustry, některé jsou nové s klimatizací. Ale pro někoho, kdo nezná systém milánského jízdního řádu je metro nejspolehlivější. Tramvaje nemají intervaly a nevíte, jak dlouho cesta trvá. Navíc v busu i tramvaji hlásíte předem, že chcete vystupovat. Taky se tu vstává zastávku předem. Ne jako u nás, kdy sedíme do poslední chvilky. Ale i tak, je to výzva, tak do ní skočte. A to doslova. Když totiž uvidíte tram stát na semaforu, klidně zabouchejte řidiči na dveře – otevře vám. Opravdu. Nezapomeňte pak na hlasité grazie! Tady se obecně nekuňká a emoce se projevují. Vždy a všude. O komentáře nikdy není nouze. (Ach, jak já to tam miluju!Klid Bohyně, pokračujeme…)

8. Nákupy v Miláně jsou jako novostavba. Máte rozpočet, který ovšem stoprocentně přešvihnete. Tak to prostě je. Přiznejte si to už! Jste totiž ve městě, kde nic není nemožné. Kde všechno co si usmyslíte existuje. Ale jakmile to najdete, nesmíte váhat a musíte to koupit. Obchody se jednak dost často mění – dispozičně i sortimentem – třeba Benetton přehazuje své zboží z jednoho krámu do druhého – a jednak je tu velká kupní síla. Jednou mi někdo začal tahat kalhoty přehozené přes dveře kabinky, protože se mu hodily. Tak jsem dost razantně zatáhla zpátky. Signora málem upadla, ale dokonce se mi omluvila. A kalhoty jsem uhájila. Kapitalismus je boj. Ale stojí to za to, přátelé!

9. Takové ty představy o zavalitých tmavých Italkách a mohutných švarných Taliánech nechte doma. Tady jste na severu, ne v Calabrii. Tady jsou lidé spíše jako tmavší Švýcaři, nejedí moc maso, takže jsou hubení, drobní a křehcí, ostatně ono jim nic jiného nezbývá. Dolce a Gabbana větší než 38 nedělá. Ona totiž fashion není moc hezká na nedokonalých tělech. Pro ty byla vymyšlena špatně padnoucí konfekce, otrle napsala ta, co má italskou padesátku. (Drahý se oblékl skvěle. Já jsem se tentokrát zaměřila spíš na doplňky. Hanba mi, že jsem se tak vykrmila!)

10. Pokud máte smartphone, tak jste na tom stejně jako s tatrankou. V Miláně není skoro nikde free wifi a když ano, tak stejně potřebujete velmi složité heslo a když už se konečně připojíte, nic nestáhnete. Je to dané tím, že internet je celkem drahý, pak se tu dost dodržují jakési normy o autorských právech či co, ale především je to dané italskou mentalitou. Sešli jsme se v restauraci, abychom si vychutnali jídlo, dobré pití a hlavně se viděli a poklábosili si. Jen blázen by o obědové přestávce vybíral emaily. Vždyť je to přestávka k odpočinku, no ne? A když jste na dovolené?! Madonna!! Máte odpočívat a ne psát sms, čučet do mailů, facebooků a jiných volovin. Žijte přítomností. Na virtuální realitu zapomeňte. Nechte ji doma.

11. Pokud jste si v průvodcích načetli nějaké ulice, kam jít nakupovat, jistě tam jděte. Já vám k tomu všemu ještě doporučím – v dalším článku – kam zajít, když chcete z Milána dostat víc než jen katalogovou zkušenost. Možná nakonec utratíte víc, ale rozhodně vám tahle
dovolená nezapadne mezi ostatní dovolené. Mám pro vás přidanou hodnotu – zážitek a opravdový spirit Milána. (Neocení ti, co rádi jezdí s Čedokem do Bibione)

12. Miláno nejsou jen obchody. Jsou to také úžasné památky, dech beroucí výstavy a ulice, které vás baví. Lidé, co jsou zajímavě oblečení, norkové kožichy v pohybu a spousta dobré kávy, vůní a nálad, které vás pohltí. Ale ne tak, že byste se jich nemohli vzdát. Říká se, že v Miláně jsou pro vás všechny dveře otevřené a je jen na vás, jestli do nich vstoupíte a uděláte všechno pro to, abyste uspěli nebo ty šance necháte ladem. Speciál o památkách a zastaveních bude opět v samostatném příspěvku.

13. Jestli se těšíte na dobré jídlo, o jakém jste slyšeli v kulinářských pořadech co do nás na všech televizních kanálech tlačí horem dolem, nejezděte do Milána. Jeďte do Neapole nebo kamkoliv na jih, kde se hodně jí a kde se lidé také rodí urostlí, hluční a tmaví. Tady jste v Miláně. Snídá se cappuccio a brioška – čili kapučíno a něco sladkého – většinou croissant, pak se tu obědvají gnocchi nebo šafránová rýže – ano, pouze rýže se šafránem, k svačině možná nějaký jogurt nebo panino – to je tu k mání neustále, takže se hodí kdykoliv – a k večeři něco z aperitiva nebo opět pasta !možná s masem!, možná bez (to spíš). Být štíhlý je v Miláně i jistým projevem vkusu, sociálního statusu a samozřejmě i nutností. Jídlo je tu drahé a nadměrné oblečení se zde vyskytuje po málu. Proč si komplikovat život obžerstvím a nadváhou, když takhle je to všechno snazší a hezčí, že?! (Bohyně se velmi hluboce zamyslela a objednala se na další sezení k dietoložce…)

Jako malá příprava před cestou, kterak nebýt zklamaný v Miláně, považuji první sadu rad za ukončenou. Následovat budou památky a kde se najíst a poté nakupovací speciál. Už teď se sama těším. Při psaní totiž cestuji znova a znova a s každým řádkem mi to moje město chybí.

fotozdroj: archiv Bohyně, google images