(FF) Papírů si většinou nevšímám. Úřední dopisy za mě musí rozlepovat Bohyně. A pak i řešit. Když mi dá někdo k vyřízení nějaký papír (povinné ručení, zápis do katastru apod.), buď ho přilepím na nástěnku v bytě, kde mám jistotu, že ho za týden přes nános fotek a obrázků a citátů neuvidím, nebo strčím do pruhované krabice, kterou fakt jednou proberu. Vím, že je to nedospělé a musím s tím něco udělat. Jednou. S tímhle přístupem není divu, že mi naprosto uniklo oznámení dole v domě, že týden nepoteče voda. Samozřejmě, že jsem to zjistila ráno předtím, než jsem měla důležitou pracovní schůzku, na které jsem potřebovala vypadat perfektně. Netušila…
-
-
Jedu na loď
(Boh) Nikdy jsem na lodi nebyla. Čeká mě dovolená na moři. Nejedná se o žádnou zaoceánskou plavbu, kde by mě ošlehával vítr a vlny mi bičovaly tvář. Spíš se tak nějak budu válet v Chorvatsku na jachtě, večer parkovat v marině a sem tam s něčím pomůžu. Jedinou mou náplní práce bude koupání, plavání, spaní a relax. Možná sex. I přes takhle klidný program (kromě toho sexu) si s sebou beru záchrannou píšťalku, nepromokavou něco-shellovou bundu a v telefonu jsem určila tři osoby ICE. Většinu propriet mám naskládanou v obýváku svého bytu a komínky „nezbytných“ triček stále rostou a rostou. Stejně jako moje nervozita. Za tu dobu, co se chaoticky připravuju, střídavě se…
-
Co jsem se naučila v dubnu?
(FF) V dubnu všude po Praze kvetou magnolie. Krásně se na ně dívá, krásně se pod nimi odpočívá a nejlepší je jít na ně do Vojanových sadů a pak na Kampu. Nepřijímat pozvání na večeři po sklence vína. Hlavně ne od sousedů v ulici. Každodenní cesta domů se pak mění v zákopovou válku, kdy nejsem schopna pánovi vysvětlit, že na večeři nepřijdu ani zítra, ani jindy. Nikdy. Třeba na to zapomene… Když budu říkat věci hned, zabráním chaosu. S tím souvisí, že už si všechno musím psát do diáře, protože jinak to zapomenu a diář si pořídit větší, protože je všeho nějak víc. Plánů, aktivit, přátel, emocí i cílů. Naučila…
-
Víkend podle Boh a FF
(Boh) Nedá se říct, že bychom s Fatalkou byly duše mejdanů, ale společenské jistě jsme. Vzděláváme se, přijímáme pozvání na večírky a společenské akce a doma většinou jen spíme. Na to jsme si už zvykly. Ale co nás čeká tenhle víkend, tak to je opravdu něco. Zatímco Fatlaka bude už v pátek odpoledne pobíhat po Výstavišti a získávat nové informace na esoterických přednáškách, já budu vtloukat několika žákům, různých úrovní a na různých místech v Praze základy anglické gramatiky, abych se pak v kvapíkovém tempu dostavila na zkoušku šatů k mé kamarádce Karolíně, šikovné to ženě. Nesmím se u Karolíny příliš zdržet (dávám si limit do půlnoci), protože ráno mám sraz s Fatalkou u Švandova…
-
Vyzkoušely jsme wellness Lázně Bohdaneč
(Boh) Po přečtení příspěvku o tom co se Fatalka v naučila únoru mi došlo, že jsem zapomněla sdělit světu, jak probíhal náš wellness víkend v lázních Bohdaneč. Původně měla jet do lázní Fatalka se svou maminkou, ale té se stal ošklivý úraz, a tak jsem jela jako náhradnice. Myslím si, že Pražáci by neměli cestovat po ČR. Alespoň mně to nedělá dobře. To, co je v Praze normální najednou ztrácí nálepku normality a naopak to, o čem jsem ani netušila, že existuje, je zcela běžné a nikdo nechápe, proč se tvářím vyděšeně. Takže zde je výčet toho, co prožila Bohyně, když vyrazila do divočiny… …Dost dlouho jsem nejela vlakem, takže…
-
Mít Kinderstube
(Boh) Musím se k něčemu přiznat. Prohlášení, že Marni bylo marný, není až tak pravda. Díky hodinové frontě u kasy jsem měla šanci zjistit několik zásadních věcí. Za prvé, že je opravdu možné kvůli ponožkám se slevou čekat hodinu na pokladnu; za druhé, že zřejmě asi stárnu a nezvládám už takové akce; za třetí, že mi chlap vydrží civět skoro hodinu na zadek, přestože má vedle sebe přítelkyni (která ovšem zadek nemá), a taky že jsem schopná poučovat cizí lidi a ještě jim dát dostatečně najevo, že nemají Kinderstube. Kdo tenhle výraz nezná, Kinderstube znamená něco jako dobré vychování. Fakt, že pocházíte z dobré rodiny. Někdy se také říká vyrůstat…