(FF) I po více než dvaceti letech od revoluce koukám v cizině s otevřenou pusou a po návratu mám problém si zvyknout na českou realitu. A mentalitu. Je to klišé, ale je to tak. V Belgii bylo všechno rozkvetlé, krásné, čisté a upravené. Včetně lidí. Všichni, staří, mladí, tlustí, tencí tam sportují kolem jezer a ve volném čase jedí vafle a pralinky a posedávají na zahrádkách. Ulicemi jezdí na vinatge kolech, i starší lidé nosí pastelové barvy a kvalitní kabelky. Skoro všichni chovají psy a mají čistá auta. „Nedohnali jsme je a ani jen tak nedoženem. Oni se totiž nezastavili,“ říká Tatínek.
Hlavní je, že se tam žije příjemně. Tady se taky žije příjemně, když si zvyknete na spoustu zbytečných problémů a „uděláte se pro sebe“. Vím, že jsem tam byla jen na pár dní a u sousedů je tráva vždycky zelenější, přesto se nemůžu zbavit podivné pachutě, která ve mně po návratech z ciziny stále zůstává. A vím, že nejsem sama, kdo má s aklimatizací problém. Jen mi vrtá hlavou, proč to tady jde všechno tak pomalu. A k tomu všemu zmaru se ještě přidala má zcela osobní krize. Tipuju ji na krizi středního věku. Pocit, který člověk získá, když se na svůj život podívá s odstupem a porovná se svými představami, které o tomhle věkovém období měl. „Filozofie škodí,“ říká Bohyně a má pravdu.
Moc filozofie totiž může taky znamenat, že nejdete sedm let na rande, nebo se pořád tak upínáte k vyšším cílům, které jste si stanovili, že zapomínáte, že k těm vyšším cílům vede cesta přes drobnou každodenní práci, milým 
přístupem k ostatním lidem a vděčností za to, co už máte. A jestli má přijít něco lepšího, přijde to. Nebo taky ne. Důležité je, jak říká moje Sestra, „aby si člověk na smrtelné posteli řekl, že žil dobrý život a byl dobrým člověkem“. A já si jdu dát hamburger a kafe a hledat něco pěkného na českém životě.
5 komentářů
ladyesik
Ulicemi jezdí na vinatge kolech – nechtěla jsi napsat vintage? … Jen, že je to jinak moc pěkný článek, tak taková chybička :)
Mademoiselle Suzanne
Díky za další článek, co mi mluví z duše. Já mám především problém s tou českou mentalitou. v Čechách se prostě nenosí mít se fajn, dělat věci, co člověka baví, a mít úspěch. Občas ve mě reakce mých známých (ne přátel) vyvolávají zvláštní pocit viny za to, že žiju hezký život…
dantu
Jsi krásná a chytrá a milá mladá žena.
Napsala jsi to moc hezky, ale je ještě asi moc brzy, aby „nás z východu“, zařadili „kvalifikovaně“ do pracovního procesu – hlavně v těch státech , kde „jdou stále dopředu“. I tady se jde dopředu, ale těch 40 let pod kůži lidí se nevypálí ani letním sluncem……snad jen v té peci v krematoriu. Tak se usměj a vyraz hledat +1. Ono to půjde :-). A zase někam vycestuj a užij si to.
udvouverunek
Něco na tom bude. A nemusí se pro srovnání chodit moc daleko – viz sousední Rakousko, kam si občas odskočím.
Vlastně se přiznám, že jsem v tomhle poněkud schizofrenní. Moje babička zastává názor, že člověk by měl žít tam, kde se narodil. Tak s tím nesouhlasím, přijde mi to dost úzkoprsé. Na životě tady u nás shledávám spoustu bezva věcí a i spoustu nebezva věcí. Jsem tady spokojená a navíc hrozný patriot (Budějce budu zbožňovat asi vždycky, i přes jejich velikost – teda spíš maličkost), ale zároveň si umím zcela živě představit, jak budu spokojená i někde jinde. Takový jih Itálie (vyzkoušeno), nebo francouzský venkov (nevyzkoušeno, ale věřím tomu)… nebo spousta dalších míst různě po světě…
imdisabled
Na českém životě je jistě plno krásných věci, ale za hranicemi prostě stále budou napřed. To je jasný fakt a my si můžeme buď zvyknout a nebo utéct. :) Jinak moc pěkný článek.