Co se nám honí hlavou

Insomnia nights

(FF) Nespím. Už měsíc prostě nemůžu spát. Nějak se toho všeho hodně nahromadilo. A já se budím každou hodinu. Každou (!) hodinu se vzbudím, podívám se, kolik je a zase po různě dlouhé době usnu. Po měsíci tohoto režimu jsem jako zombie. Jsem unavená, ale funguju, jen všechno probíhá jako v nějakém snu nebo jiné realitě. Což přiznejem si, není vždycky špatné, že.
Pořád jsem přemýšlela, čím to je a jak to vyřešit. Práci, vztah, peníze, bydlení, život. Na nic jsem nepřišla, protože nic tak zásadního a zvláštního se vlastně neděje. Jen je to všechno takové intenzivní a děje se toho moc. Takže jsem vyzkoušela meduňkový čaj, heřmánkový čaj, červené víno, pohyb, milé filmy i milou literaturu. Zbývá jen testnout rohypnol. A pak jsem si četla článek o výzkumu vědců a nezávisle na něm mi to potvrdila i Bohyně. Prostě není normální spát sama! Nevím přesně, jak to bylo, protože mi kombinace všech rádoby uspávačů trochu rozdováděla mozkové buňky a ne všechny se stihly vrátit na místo, ale jde o to, že člověk je zvyklý spát ve skupinách, tlupách, kdy vždycky někdo hlídal. Dneska nám sice nehrozí, že nás v noci rozsápe dravá zvěř nebo přepadnou Tataři (i když pokud můžu na dvoře v práci najít mufloní hlavu, pak je v životě a la David Lynch možné všechno), ale pradávné geny prostě neumlčím heřmánkem. Co teď? Mám shánět tlupu? Mám někde nahánět přespávače? Nebo mám prostě počkat, až geny zase utichnou a já konečně usnu na víc než hodinu?

Nové články emailem

Nechte si posílat naše články rovnou k vám do schránky.

Nebojte, nespamujeme a z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

6 komentářů

  • Mademoiselle Suzanne

    Milá Fatalko, nic mě neuklidňuje víc než pohladit psí srst, nechat si láskyplně olíznout nos, obětovat tři čtvrtě postele a pozorovat toho chlupáče, jak oddychuje. On je pro mě ta nejčistší bytost na světě, anděl, co mě objímá svými křídly, ať se stane cokoli. I když ďábelsky zlobí! :)
    Dobrou noc a krásné sny přeje Suzanne.

    • Femme Fatale s Bohyní

      Děkuju Suzanne, psa bych strašně moc chtěla, vždycky jsme ho měli a naprosto s Tebou souhlasím. Jen bohužel zatím netuším, jak ho časově a prostorově vecpat do svého městského života. I když mě napadá, že bych spíš svůj život mohla přizpůsobit jemu, že? Těším se na setkání! (FF)

  • udvouverunek

    S někým vedle sebe se usíná vždycky lépe, o tom žádná. No anebo máš prostě přehlcenou hlavu. Moc materiálu na přemýšlení. Na tohle mi občas zabírá pořádně se vybít – ale fyzicky. Takže jít běhat (jo, běhat – však ono to půjde, i tobě! :D), nebo se jít vymlátit do boxovacího pytle (neprovozuju, ale umím si představit tu účinnost) nebo něco jinýho podobně vysilujícího. Stačí párkrát, pak se zas srovnáš do normálu.
    Verunka

  • Králikkéš von Marakkéš

    Fatalko, zkus si zavolat anděla nebo jinou éterickou bytost, ať si lehne k Tobě přitulí se a prostoupí tu samotu na loži něžnou září. Vizualizuj to, prožívej to, věř tomu, čaruj se svou myslí a uvolni srdce. Aneb srpen se blíží, osmý neboli karmický měsíc, něco se uvolní, něco se změní, před tím, než vysvitne Slunce bývá temnota nejtemnější. A opatruj se S Láskou Králíček

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *