(Boh) Jsou situace, kdy je lepší mlčet. Do některých věcí netřeba se plést a málokdy někdo stojí o váš názor, tak proč se vnucovat. Jenže pak jsou situace, kdy se vaše slovo očekává, kdy byste měli něco říct. Situace, kdy je jasné, že se máte projevit nebo navždy mlčet (a trpět). Pamatuju si, že když jsem poprvé odjížděla na aupair pobyt, dostala jsem od majitelky agentury velmi cennou radu: „Jak si to na začátku po příjezdu uděláš, takové to budeš mít po celou dobu pobytu. Když začneš pracovat nad rámec zdarma, bude to už navždy vnímáno jako samozřejmost, ne pomoc. Nikdo ti nevidí do hlavy a když hned na začátku…

(Boh) Včera jsem se, stejně jako asi všichni, dívala střídavě na dokument Občan Havel, koncert k výročí Sametové revoluce a další dokumenty, které souběžně vysílaly všechny televize. V podvečer jsem ještě byla se svou kamarádkou Limetou, strašně obětavou bojovnicí za spravedlnost, zapálit svíčky na Národní třídě a na Václavském náměstí za pana prezidenta. Nevím, jestli to způsobila zima, světlo svíček, Svatý Václav nebo přítomnost Limety, ale najednou jsem si vzpomněla na hodnoty, za které jsem v životě bojovala. Vybavilo se mi, jak jsme s Limetou rozdávaly letáky při volbě ředitele ČT, jak jsem o pár let dřív všechny prudila se svobodou Tibetu, aktivně podporovala Greenpeace a jako malá holka při Sametové revoluci s tátou chodila…