(Boh) Když jsem byla mladší, cestou na chatu jsem se vždycky podivovala nad tím, jak se to tak stane, že mladá slečna jezdí v drahém autě. (Většinou se jednalo o vytuněnou blondýnu v něčem, co stálo víc jak milion.) Vzhledem k tomu, že jsem byla zvídavé děvče a tušila kulišárnu, položila jsem tuhle otázku v autě, kde před odpovědí nebylo úniku. Zpětně si vybavuju, že v rámci mé výchovy ve stylu „hodně se uč, ať to někam dotáhneš“, táhly ženy za stejný provaz, zatímco otec jim to dost kazil. Babička řekla, že ho nejspíš dostala od rodičů k osmnáctinám nebo za dobré vysvědčení. Což ovšem vyděsilo mojí matku, jelikož jsem vždycky měla samé jedničky a osmnácté…
-
-
Už strouháte maniok?
(FF) Už ta vaše malá mluví? Ta naše už recituje! A vdávat se nebudeš? Abys nezůstala sama… V tvém věku už jsem měla dávno vystudováno a pracovala. Druhou vysokou školu? A na co proboha chceš studovat v tvém věku? Naštěstí existuje spousta hodných lidí, kteří nám rádi připomenou, co bychom v našem věku MĚLI mít, být a dělat. S radostí a děsem v očích připomenou, že ještě nemáme nebo neděláme něco, co zapadá do obecné představy o tom, co je v tom určitém životním období NORMÁLNÍ mít a dělat. Úplně je vyhodí z konceptu, když děláme něco úplně jiného. Kamarád mi vyprávěl, o knížce Koncept kontinua. Nelekejte se toho názvu,…
-
Chybami se člověk (m)učí
(FF) Jsme jen lidi. Chybujeme. Zamilováváme se do nesprávných lidí, zadlužujeme se, kupujeme si menší boty nebo oblečení, děláme špatná rozhodnutí, neříkáme pravdu šéfům, nestíháme termíny, vymlouváme se a občas zalžeme, protože nechceme způsobit ještě větší katastrofu. Třeba. Občas zalžeme i sami sobě. Nejlepší na tom je, že na to máme právo. Máme právo chybovat a ze svých chyb se poučit. Máme dokonce i právo se z nich nepoučit a nabít si znovu. Tak dlouho, dokud se nepoučíme. Vážím si lidí, kteří mi vždycky tu ruku podají, když už spadnu a vynechají komentáře o tom, jak mi to říkali, jak oni sami by to nikdy neudělali a jak jsem neschopná.…
-
Apartmá v hotelu Ritz
(Boh) Můj život se vyznačuje dlouhými a vleklými průběhy. Nejsem si jistá, jestli je to způsobeno mou povahou nebo naopak se má povaha přizpůsobila mému životnímu osudu, ale tak nějak je to o heslu „co se vleče, neuteče“. Ovšem ve spojení s „nejdřív nic a potom ric“. Co je to ten ric netuším, ale pokud bych ric změnila na Ritz tak by to bylo celkem trefné. Většinou se za něčím ženu, no spíše za něčím plazím, a dlouho se nic neděje. Nejsem rychlokvaška a potrpím si na poznání věcí do hloubky, ale rozhodně mě nebaví stát na jednom místě s pocitem, že ztrácím čas a kde nic, tu nic. A tak se…
-
Itálie vs. Česko (1:0)
(Boh) Dnes jsem se vrátila z Itálie, kde jsem před lety nechala půlku své duše a srdce. Jakmile jsem tam přijela, došlo mi, co mi v životě opravdu chybí. Slunce, zbožím narvané obchody, kamarádi, vřelost, hluk, drzost a elitářství. Jsem zpět jeden den a ještě nevím, jestli jsem část svého srdce a duše zase nechala v Miláně nebo jestli jsem je tentokrát zabalila do svého obrovského kufru, ale zatím je mi moc dobře. I přes tu ukrutnou zimu. Zpívám si nové písničky, na které mě upozornili kamarádi, mám nové oblečení, žvatlám anglicko-italsko-česky a je mi super. Trochu se bojím, že tenhle stav je jen takové residuum a nechat své srdce i duši v Itálii…
-
Here comes trouble
(FF) Existuje pár vět, které působí jako rozbuška. Vět, které nás uvádějí do situací potenciálního nebezpečí. Tušíme to, ale přesto si nemůžeme pomoct. Pohrávat si s minou je přece tak nebezpečné a vzrušující. A někdy nás přece ani neroztrhá… Takže které věty nejčastěji zavánějí průšvihem? „Vždycky jsem toužila po zlatých lesklých šatech a tyhle mi opravdu sluší.“ „Když budu celý večer zatahovat břicho, můžu v tomhle na večírek vyrazit.“ „Ne, ta kontrolka STOP neznamená, že je něco s motorem.“ „Vyberu si víc peněz, abych nemusela pořád vybírat z bankomatu. Samozřejmě to neutratím.“ „Sním jen jeden díleček čokolády a pak ji uklidím do špajzu.“ „Ten kufr nemá určitě víc jak 15…