Co se mi líbilo

Closing cycles

(Boh) Miluju Paula Coelho. Čtu jeho knihy, mám jeho diáře, jsme “přátelé” na facebooku a taky sleduju jeho blog. Je úžasný. (Paulo i jeho blog). Vždycky, když vidím jeho fotky nebo čtu historky o něm a jeho manželce, tajně doufám, že najdu jednou takového manžela, jakým je on, partnera, milence a učitele života, v jedné osobě. Na svém blogu publikoval nádhernou stať – Closing cycles, která se mi teď, před koncem roku, moc hodí “do krámu”.
Rok 2012 neznamená konec světa, ale konec starých struktur a svazků. Ovšem je jen na nás, jestli novému začátku v podobě roku 2012 dáme šanci nebo ne. Staré přísloví říká Pomož si a Bůh ti pomůže. A o tom Closing cycles od Paula Coelho je. Zde, je několik úžasných myšlenek, o které se chci podělit. Třeba Vás připraví na rok 2012.

Člověk by měl vědět, kdy odejít. Pokud někde zůstáváme déle, než je nutné, přicházíme o radost a důležitost toho, co na nás čeká někde jinde, kde jsme už dávno měli být.

Můžeme si říct, že nepůjdeme dál, dokud nezjistíme, proč se pro nás něco tak důležitého, z ničehož nic pokazilo, rozpadlo na prach, ale takový přístup bude neuvěřitelně stresovat všechny zůčastněné (rodiče, manželky, manžele, děti, sestry, přátele). Všichni uzavírají kapitolu svého života a začínají s čistým štítem a naše přešlapování na místě jen způsobí, že se budou cítit špatně.

Věci končí a jediné co můžeme udělat, je nechat je opravdu jít. 

Není nic nebezpečnějšího než to, že nepřijmeme, že náš vztah skončil, že slíbená práce nikdy nezačala a že se držíme neuskutečněných rozhodnutí, která neustále čekají na ten vhodný čas.

Uzavřete kruh, dokončete věc, ne pro svou pýchu, hrdost nebo neschopnost, ale jednodušše proto, že se už do vašeho života nehodí/nepatří.

Vše co děláme je odrazem našeho vniřního světa, dění v našem srdci. Výmazem některých vzpomínek vznikne místo pro nové. Nechme je jít. Propusťme je a odpoutejme se od nich.

Chci ve svém životě změnit spoustu věcí, ale bez toho, abych uzavřela některé cykly, se mi to zřejmě nikdy nepodaří. Musím odpustit a zapomenout, vymazat některé vzpomínky a uzavřít kapitoly svého života. Jinak pro mě rok 2012 bude jen pokračováním starých struktur a o to nestojím. Začnu školkou a základkou, spolužáky a kamarády, mojí rodinou, svými milenci a těmi, co mými milenci být chtěli a naopak, budu pokračovat profesory, šéfy a spolupracovníky, zmařenými nadějemi a zakončím to úmrtím těch, kteří tu nemohou být navždy, i když bych si to moc přála. No, mám co dělat. Snad to do Silvestra stihnu.
(Ale v lednu dám vědět)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *