(Boh) Nemám zdání, co bych měla dělat dřív. Jestli zaklidit oblečení, umýt nábytek, vyházet kde co, srovnat šanony, jet nakupovat do Ikea, nechat vyčistit koberec, přečíst návod k DVD, pračce, myčce a domácímu kinu nebo se prostě na všechno vykašlat a jít si konečně lehnout a v klidu se vyspat. Po třech týdnech si to nejen zasloužím, ale já to bytostně potřebuju! Zjistila jsem, že žiju na zvláštní vlně automatismu. Automatismu a bezradnosti. Přiznávám, že jsem tak bezradná, že neustále posouvám krabice sem a tam, abych zjistila, že právě tady je na ty předměty skvělé místo, ale bohužel jsem stále nebyla v Ikea, abych ty předměty bylo kam dát, nebo naopak s nadějí v srdci…
-
-
Dostojevskij, pavouci a květiny z lásky
(FF) Prohrabat se minulostí. Poprat se s ní. To dobré si ponechat a nefunkčního se zbavit. Přímo fyzicky. Díky tomu, že budou taťkovi předělávat střechu u našeho rodného domu, čekalo nás se sestrou přebírání se v našich starých pokojích. Spousta vzpomínek, sešitů a učebnic z gymplu. Staré otřepané boa, zrcadlo po prababičce, nelichotivé fotky z 90.let. Taky lístky na festivaly, housové časopisy, krabičky od amerických a ruských cigaret, zbytky svíček, nenošené kecky. Čapek, Dostojevskij a pavouci. Sbírka minerálů. Základ zůstal, ale už dávno nejsem tou holkou, která tam za šumění bříz ty knížky četla a tajně kouřila. Vyrazila jsem do světa a díky vysoko nastavené laťce jsem nějak pořád nenašla…
-
Co jsem se (ještě) naučila v červenci
(FF) “It was inevitable: the scent of bitter almonds always reminded him of the fate of unrequited love.” ― Gabriel García Márquez Nebudu v noci jíst tatarák. Nebudu už nikdy jíst tatarák. Singl život je úžasný. Ale znamená i to, že když se vrátíte z cest, nikdo nečeká v příletové hale. Doma čekají jen uschlé kytky ve vázách, zvadlé v květináčích a zkažená zelenina v lednici. Taky studený sporák, zima a prázdná postel. Ale dá se to přežít. A druhý den už je líp. Mnohem líp. Na pilu tlačit netřeba. Frank Sinatra se dá poslouchat v každém ročním období. Nejnádhernější lidé, které známe, jsou ti, kteří znají porážku, znají utrpení,…
-
Odhodila jsem sekyrku a přišla ze srubu
(FF) Nejsem dokonalá a občas se mi povede pěkné módní faux pas. Také riskuji, že po tomhle článku budeme s Bohyní opět považovány za povrchní a kárající. Ale risknu to. Módní policie v přímém přenosu z dovolené. Prostě si to nemůžu odpustit. S kolegy jsme se ještě před mým odjezdem shodli, že Čechy v zahraničí bohužel poznáme na první pohled. Podle nevychovanosti, buranství, špatných vlasů bez střihu a laciného oblečení. Ano, pořád to platí. Kdybych byla v bungalovu s vlastní stravou, asi to pochopím. Ale někde, kde se smetanové záclony vlní v přímořském vánku, stříbro se třpytí na stolech a obsluha je napomenuta šéfem, sotva se vytvoří fronta v počtu tří lidí a musím necelou minutu čekat, než se…
-
Čeho na smrtelné posteli nejvíce litujeme
(Boh) Nedávno mě velmi zaujal článek na serveru novinky.cz o paliativní pečovatelce Bronnie Wareové, která své zkušenosti s chováním svých umírajících pacientů shrnula do knihy Top Five Regrets of Dying (Čeho nejvíce litujeme na smrtelné posteli). Opět se mi potvrdilo, že člověk, který je v rodinném kruhu oblíbený a všem vyjde vstříc, nemusí být nutně tím nejšťastnějším členem rodiny. Spíše naopak. Jak pravila Bronnie ti, co žili podle představ svých bližních na smrtelné posteli litovali více než ti, kteří si žili podle sebe. K tomuto zjištění jsem došla i já (bez Bronnie i bez smrtelné postele). Během studií v Itálii. V jednu osvícenou chvíli mi došlo, že nikdy nenaplním představy svých příbuzných, a že pořád…
-
Bez vody
(FF) Papírů si většinou nevšímám. Úřední dopisy za mě musí rozlepovat Bohyně. A pak i řešit. Když mi dá někdo k vyřízení nějaký papír (povinné ručení, zápis do katastru apod.), buď ho přilepím na nástěnku v bytě, kde mám jistotu, že ho za týden přes nános fotek a obrázků a citátů neuvidím, nebo strčím do pruhované krabice, kterou fakt jednou proberu. Vím, že je to nedospělé a musím s tím něco udělat. Jednou. S tímhle přístupem není divu, že mi naprosto uniklo oznámení dole v domě, že týden nepoteče voda. Samozřejmě, že jsem to zjistila ráno předtím, než jsem měla důležitou pracovní schůzku, na které jsem potřebovala vypadat perfektně. Netušila…