(FF) Bachovy květové esence pomáhají tam, kam už homeopatie nemůže. “Ale vždyť vy vypadáte tak zdravě a báječně, vám něco je?” podívala se na mě zmateně ruská bylinkářka. “Ehm, ne, vůbec nic mi není, jen trochu netuším, kam a jak teď budu směřovat, po nocích bojuju s poltergeistama a občas se rozbrečím v mhd. Ale jinak jsem pořád rozradostněná a báječná, protože kdo by sakra nebyl!” chtělo se mi zařvat. Ale nikdy neřvu, takže jsme společnými silami našly něco na ty duchy a mohla jsem odtančit. A zdá se mi, že ty kapky fungujou. I když na druhou stranu – já jsem schopna si vsugerovat cokoliv.. Co s sebou na…
-
-
ANARCHISTKA PRŮZKUMNÍK versus HODNÁ HOLKA
(Boh) Předem bych ráda uvedla, že je nám třicet, tak jako každý rok. Protože sloganem Marianne: „Život začíná po třicítce“. To je prostě fakt. Ve dvaceti vlastně nevíte, co děláte a buď zvolíte tu variantu, kdy prostě následujete dav a rady okolí, anebo se rozhodnete pro tu odvážnější záležitost a jdete proti proudu. Pak je tu samozřejmě kategorie, která záhadně už ve dvaceti letech má jasno, ví kam jde a co chce, a tak má ve třiceti rodinu, PhD., auto, dům a rohovou kancelář, ale těm se věnovat nebudu. Jednorožce a jiné úkazy si necháme na jindy.
-
Pusu ti dám…
(Boh) Byly jednou Dvě Třicítky, co spolu pracovaly, žily, psaly a zažívaly dobrodružství. Byly úžasné, báječné, veselé a hravé a pořád jim bylo třicet. Jmenovaly se Bohyně a Femme Fatale aka Fatalka. Měly spolu blog a spoustu projektů a skvěle se doplňovaly. Ale stejně jako se rozešel Paul McCartney s Lennonem, Hapka mentálně opustil Horáčka nebo Simon Garfunkela, o té ošklivé záležitosti mezi Dolcem a Gabbanou psát raději nebudu… zkrátka a dobře, i Bohyně s Fatalkou se rozhodly jít každá jiným směrem. Okolnosti rozchodu nejsou podstatné. Podstatné je, co po sobě zanechaly a zda jsou teď spokojenější.
-
Ta pravá ořechová
(Boh) Poslední dobou, nevím jestli je to věkem, nebo čím, ale (konečně!) dokážu rozpoznat, co je pro mě to pravé ořechové a tak nějak se stoickým klidem i přijmout informaci, že pro někoho nebo něco zase já nejsem ta pravá ořechová. Má velmi dobrá kamarádka Kněžna, mě chtěla za svědka na své svatbě. Jsme si opravdu blízké, tak moc, až mě to vyděsilo. Neděsí mě ta blízkost, ale fakt, že chce za svědka právě mě. Znám ji dobře, až moc dobře. Má v šatníku vyskládané boty od Louboutina a Diora (ano, ty co máme v titulce), oblečení jí visí na štendrech podle chromatické stupnice, kalhotky dělí na ty “super”, “dobré”…
-
Stále slýcháme…
(FF) Stále slýcháme: „Důležitá není krása vnější, ale vnitřní.“ Není nic nepravdivějšího než toto tvrzení. Kdyby tomu tak bylo, proč by se květiny tolik snažily upoutat pozornost včel? A proč by se kapky deště měnily v duhu, když se setkají se zemí? Protože příroda dychtí po kráse. A spokojena je jen tehdy, když krása může být velebena. Krása vnější je viditelnou částí krásy vnitřní. A projevuje se světlem vyzařujícím každému z očí. Nesejde na tom, jestli je dotyčný špatně oblečen, neřídí se vzory domněléelegance, nebo se ani nesnaží zapůsobit na lidi kolem. Oči jsou zrcadlem duše a ukazují vše, co se zdá skryto. Avšak kromě toho, že září, mají oči ještě další vlastnost: působí jako…
-
Co jsem se naučila v únoru
(FF) „Bohémská preciznost – když se zvládne, dotknete se maxima. Je to slovanská improvizační schopnost a kreativita kombinovaná s německou odpovědností a cílevědomostí.“ Leon Jakimič, majitel firmy Lasvit Vydry se ve spánku drží za ruce, aby neodplavaly sobě navzájem. Když jsou Indiáni nemocní a jdou za šamanem, položí jim jednu otázku. Ta zní: Kdy jste přestali tančit a zpívat? Květinám v práci je lépe bez mé přítomnosti. Trochu zneklidňující, ale alespoň teď vím, jak na ně. Karma, to je osud, chlapče, víš? Jak to vlastně přesně funguje, se dozvíte tady. Pocit, že se musíte všem zavděčit a zalíbit, je naprd. Stejně jako pocit, že nepoznáte, kteří lidé vás mají opravdu rádi, a…
