Co se nám honí hlavou

Vezmeš mě za ruku?

(FF) Život je krátký. Věci, večírky, nákupy ani noci už nejsou tak bezstarostné. Je nám přes třicet. Musíme se rozhodovat, jestli mít nebo nemít děti. A jestli ano, tak s kým. A kdy. A jestli ne, tak zda dokážeme vyplnit svůj život něčím smysluplným, abychom neumřeli jako osamělí starci a stařenky s půlkou obličeje ukousanou od kočky poté, co nás po 14 dnech začne někdo postrádat. Nejspíš pošťačka. A jakoby nestačila naše vlastní zásadní rozhodování, servíruje nám život po třicítce i řadu dalších překvapení. Nečekané nemoci rodičů, nehody všeho druhu, vyšetření, nemocnice. Vstáváme v noci, lijeme do sebe litry kafe, modlíme se a zachraňujeme. Podporujeme se. Někdy to dopadne dobře, někdy ne. Všechno se dá přežít. Ale největší průšvih je, když vás nemá kdo vzít v noci za ruku a říct vám, že to bude dobrý. Ať se perete s čímkoliv, buďte vděční i v té nejtemnější noci, že někoho takového máte. Tam venku je vždycky někdo, kdo vás miluje. Minimálně jeden.

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *