(FF) 1. Detoxikace je velmi správná a snadná věc. Jsem nejlepším příkladem – já sama jsem se začínala detoxikovat už tisíckrát. (PS: Nikdo nemluví o tom, že jsem se prodetoxikovala až ke správnému konci.) 2. Intoxikace je stokrát zábavnější než detoxikace. To je ovšem veřejné tajemství, o kterém se ve slušné společnosti nemluví, takže o něm nebudeme mluvit ani my. Zapomeňte, že jste něco takového četli. 3. Detoxikace v podstatě znamená, že ze svého života vyloučíte kofein, alkohol a nikotin (čímž máme půlku zábavy pryč), začnete cvičit, budete jíst zdravě, pít litry vody a hodně odpočívat. Ten odpočinek je dobrý, ne? 4. Pořád jsou tady skvělé věci, které k detoxikaci…
-
-
BB – Bobr Bohyně
(Boh) Tento příspěvek měl původně začínat slovy: “Zítra mám, zítra mám svůj den,“ ovšem to by nesměl jistý blogger (Artbucktown) vtipně poplést moji zkratku (Boh – jako Bohyně) a pojmenovat mě Bobrem. Tahle záměna samozřejmě pobavila nejen mě, ale i Stárnoucí blogerínu, která si přisadila a vtip o BB byl na světě. Kam se hrabe můj otec, který se při nedělním obědě naoko vážně ptal, proč mi Drahý říká „Bachyně“. Jak je vidno, jsem zocelená a pro strach mám uděláno. Proto se z přiléhavých fórů nehroutím a naopak tuhle bobří epizodku okamžitě zhodnocuji. Mám totiž zítra svůj den. Jdu na fotoepilaci celého těla. A když píšu celého, tak opravdu celého. I kdybych…
-
Fatalka v kině aneb Cesta do lesa
(FF) Má práce nabízí několik zásadních výhod. Kromě testování čokolády, poflakování se na večírcích a návštěv luxusních restaurací je to občas i předpremiéra filmu. Tentokrát to byla Cesta do lesa. Celá akce začala poněkud nečekaně tím, že nebyl film. Hodinu jsme tedy v sálu strávili povídáním s herci a režisérem. Vorel je vtipný, Hanák (ach, kde jsou ty časy, kdy se procházel v kanadách, těch mokrých kanadách a já ho platonicky milovala) stárne a Holubová je nesmírně zábavná. Zato samotný film byl pro mě poněkud rozporuplný. Abych nebyla tolik kritická, vyjasněme si hned na začátku několik věcí. 1. Mám ráda venkov. 2. Mám ráda filmy. 3. Myslím si, že je jen opravdu málo…
-
Co jsem se naučila v květnu
(FF) Moje nerozhodnost způsobuje, že o mém programu, směřování a mně samé ve finále rozhodují jiní. Musím si na to dávat pozor. Nejez mango před deštěm. Zalézají do něj paraziti z kůry stromů. Když kvetou akáty, berou úhoři. Koupala jsem se venku už čtvrtého května! A protože jsem z toho měla radost, ani jsem nedostala rýmu. Problémy většinou mají jednoduché řešení. Někdy stačí nechat to plavat, jindy zeptat se toho správného člověka. Naučila jsem se, že člověk může dělat opravdu, co chce – chovat pumu, malovat obrazy s použití sperma nebo se cpát měsíc jen chřestem. Ani jedno z toho vyzkoušet nehodlám, ale je dobré ze setkání se všemi těmi…
-
Jak jsem (zase) začala běhat
(FF) Nevypadám dobře ve sportovním oblečení. Zatímco jiné ženy vypadají nenamalované skvěle, pohybují se jak laně a culík hebkých vlasů se jim rytmicky pohybuje po zádech, já zrudnu po pěti minutách fyzické aktivity, gumička z vlasů mi upadne a většinou se obleču tak, že je mi zima. Ale protože jaro a léto je neúprosné, třicítka na mě začíná být znát a jen s jógou už si nevystačím, rozhodla jsem se odvážně začít zase běhat.
-
Co jsem se naučila v dubnu?
(FF) V dubnu všude po Praze kvetou magnolie. Krásně se na ně dívá, krásně se pod nimi odpočívá a nejlepší je jít na ně do Vojanových sadů a pak na Kampu. Nepřijímat pozvání na večeři po sklence vína. Hlavně ne od sousedů v ulici. Každodenní cesta domů se pak mění v zákopovou válku, kdy nejsem schopna pánovi vysvětlit, že na večeři nepřijdu ani zítra, ani jindy. Nikdy. Třeba na to zapomene… Když budu říkat věci hned, zabráním chaosu. S tím souvisí, že už si všechno musím psát do diáře, protože jinak to zapomenu a diář si pořídit větší, protože je všeho nějak víc. Plánů, aktivit, přátel, emocí i cílů. Naučila…
