(Boh) Mám kamarádky, které jsou nadané a výjimečné. Jsou mi inspirací, oporou, hnacím motorem a zázemím, které nutně ke svému životu potřebuji. I když se momentálně nacházím ve velmi hezkém životním období, bohužel jeho rozpoznávacím znakem je především dřina, trocha odříkání a velký spánkový deficit. Slušně řečeno, do svého velkého kulatého zadku se teď rozhodně nekopu. Jsem spokojená a přijdu si jako superžena, ale někdy mi moje dvě práce a účast v několika projektech leze na mozek. Kdysi jsem se snažila být paní Dokonalá a Neomylná („v každém hovně za kvrdlačku“, jak se říká u nás doma), ale teď, na prahu třicítky, jsem schopná přiznat, že bych si strašně ráda vzala…
-
-
Mad (wo)man
(FF) Je hezký, mužný, chytrý, vtipný a nosí oblek. Taky je stoprocentní pravděpodobnost, že s ním nikdy nebudu, takže je to přesně můj typ. Haha. Ano, mám novou posedlost, které krásně nahrává to, že jsem poslední dobou pořád nemocná. Můžu se tak s ním radostně válet v pelechu. Bohužel bohudík existuje jen na obrazovce mého laptopu. Jmenuje se Don, Don Draper a je hlavní postavou seriálu Mad Men. A ano, vím, že ostatní už ten seriál viděli před pěti lety, kdy byl v Americe hitem, ale jak říkám, jsem trochu zpožděná. Mad Men je krásný seriál z šedesátých let z prostředí americké reklamní agentury, kdy muži nosili obleky (které měnili…
-
Vyzkoušely jsme – Majáles
(Boh) Když jsem se vracela potemnělou Stromovkou z hokeje …ano, píšu to opravdu já, Bohyně, a opravdu, byla jsem na hokeji… (nesmějte se!), vzpomněla jsem si, že jsem z určitých důvodů nikdy neodprezentovala příspěvek o Majálesu. Seriously! Opravdu jsem v květnu šla na Majáles. (Znáte to, když chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte udělat něco, co jste nikdy neudělali. A tak teď chodím na festivaly a na hokej…oh yeah). Zde jsou mé zkušenosti z května. Nikdy jsem nebyla na Majálesu. Přiznávám. Nejsem tramp a festivaly (kromě toho karlovarského) mě děsí. Nespím ve stanovém městečku a nemám ráda nápoje z plastového kelímku. ToiToi jsou pro mě zkouškou odvahy a neustále si utírám…
-
Éla hop! (Aneb malé Vyzkoušely jsme – Pomáda)
(FF) Je zajímavé, jak umělecké dílo vnímáme pokaždé jinak v kontextu svého života. Je rozdíl, jestli čteme knížku v 15, 25 nebo 35. Pokaždé nás v ní zaujme (pokud je dobrá), něco jiného. Osloví nás něco jiného. Stejné je to i s filmy. A mně se tohle pravidlo naposledy ukázalo na muzikálu Pomáda. Písničky tam jsou pořád stejné a líbí se mi všechny, jen zrovna teď mě oslovily ty pomalejší. Balada, kdy Sandy zpívá o souboji srdce a rozumu. Rizzo přiznává, jak je pro ni těžké přiznat své city okolí a radši si hraje na drsňačku. Strážný anděl, který dokáže poradit, když ho o pomoc poprosíme a požádáme. Nasměruje nás.…
-
Vyzkoušely jsme – Julia Child (poprvé)
(Boh) Nevím, jestli je to tím, že mám ráda časosběrné dokumenty, nebo láskou k jídlu, ale mně se film Julia&Julie, který je o blogerce vařící podle slavné kuchařky, líbil. Spousta lidí nadšená nebyla, ale já jo. Viděla jsem ho tak před dvěma roky a některé scény si pamatuji dodnes. Proto mě moc potěšil Google, když minulý týden použil logo k upozornění na 100. výročí narození Julie Child. Byla velká, hlučná, milovala jídlo a jako správná Američanka se nenechala v poválečné Paříži odradit francouzským nabubřelým přístupem a s vervou sobě vlastní pronikla do tajů francouzské kuchyně. Její kuchařka, kterou sepsala ještě s dalšími dvěma dámami je jakousi Biblí pro každého, kdo se rozhodne vařit francouzskou kuchyni.…
-
Co dřív?!
(Boh) Nemám zdání, co bych měla dělat dřív. Jestli zaklidit oblečení, umýt nábytek, vyházet kde co, srovnat šanony, jet nakupovat do Ikea, nechat vyčistit koberec, přečíst návod k DVD, pračce, myčce a domácímu kinu nebo se prostě na všechno vykašlat a jít si konečně lehnout a v klidu se vyspat. Po třech týdnech si to nejen zasloužím, ale já to bytostně potřebuju! Zjistila jsem, že žiju na zvláštní vlně automatismu. Automatismu a bezradnosti. Přiznávám, že jsem tak bezradná, že neustále posouvám krabice sem a tam, abych zjistila, že právě tady je na ty předměty skvělé místo, ale bohužel jsem stále nebyla v Ikea, abych ty předměty bylo kam dát, nebo naopak s nadějí v srdci…