• Co se nám honí hlavou

    Dostojevskij, pavouci a květiny z lásky

    (FF) Prohrabat se minulostí. Poprat se s ní. To dobré si ponechat a nefunkčního se zbavit. Přímo fyzicky. Díky tomu, že budou taťkovi předělávat střechu u našeho rodného domu, čekalo nás se sestrou přebírání se v našich starých pokojích. Spousta vzpomínek, sešitů a učebnic z gymplu. Staré otřepané boa, zrcadlo po prababičce, nelichotivé fotky z 90.let. Taky lístky na festivaly, housové časopisy, krabičky od amerických a ruských cigaret, zbytky svíček, nenošené kecky. Čapek, Dostojevskij a pavouci. Sbírka minerálů. Základ zůstal, ale už dávno nejsem tou holkou, která tam za šumění bříz ty knížky četla a tajně kouřila. Vyrazila jsem do světa a díky vysoko nastavené laťce jsem nějak pořád nenašla…

  • Co se nám honí hlavou

    První noc v novém bytě

    (Boh) „První noc v novém bytě… Co se ti asi zdálo ? Svíralas křížek z mědi, až mě to polekalo. Já vím, že máme málo: jen stůl a v láhvi chvojí…Stůl, co nás rozděluje. A zároveň nás spojí.“ Tahle písnička mi hraje v uších celý den. Nesvírala jsem křížek z mědi, ale jinak jsem si dala svou první noc v novém bytě. Vždycky jsem si chtěla tu chvíli prožít. A už je to tady. Mám málo, jen stůl, židle jsou někde u truhláře, povlečení v černém pytli, měsíc se v okně rozhodně neblýskal, jen neony Hudy sportu osvětlovaly stěnu proti posteli. Ráno mě probudilo sluníčko a i když jsem se…

  • Co se nám honí hlavou

    Sex ve městě 2012

    (FF) Jsme s Bohyní z generace Sexu ve městě. Ten měl premiéru před 14 lety. Bylo mi 17, všichni mi říkali Babe a Beatles zrovna začínali… Ne, vlastně ne. Bylo mi 17 a nevěděla jsem, kdo je Manolo Blahnik. Místo Prady jsem vzývala pravdu a myslela jsem si, že ve 30 budu mít roztomilé děti (holčičku jako princeznu a klučíka rošťáka, jak jinak), úspěšnou kariéru (chtěla jsem něco ve stylu Amandy Woodward (pozn. redakce pro mladší ročníky, Amanda byla elegantní mrcha ze seriálu Melrose Place, což je něco jako BH 90210, ale „dospělejší“. Jestli nevíte, co bylo BH, není vám pomoci a do tajů 90. let neproniknete) a manžela (někoho…

  • Co se nám honí hlavou

    Co ženy (opravdu) chtějí?!

    (Boh)  „Ženský nevěděj, co chtěj!“ Tak tuhle hlášku jsem si před nedávnem vyslechla od skupinky mužů. Přestože jich bylo víc a i když byli ve svém domácím prostředí (čili v hospodě), rozhodla jsem se odvážně počechrat ten jejich domácí píseček. Nadechla jsem se a prohlásila: „Ženy dokonale vědí, co chtějí. V tom problém není, bohužel se to mění tak rychle, že na to muži nestačí reagovat.“ A bylo. Muži totiž mají setsakra dlouhé vedení. Náznaky pro ně nic neznamenají, chození kolem horké kaše a vysvětlování oklikou je znudí a ztratí pozornost, takže jediný způsob fungující komunikace mezi mužem a ženou jsou krátké jasné věty, které obsahují buď relevantní informaci, ideálně…

  • Co se nám honí hlavou

    Sami (Koller, Poláková)

    (Boh) Se svolením Fatalky publikuji na našem blogu jeden politický klip od mé oblíbenkyně Báry Polákové a Davida Kollera. Moc se mi líbí myšlenka, že si opravdu za všechno můžeme sami. Ta odpovědnost, kterou bychom si měli přiznat. Vždycky, když vysvětluji používání trpného rodu v angličtině, tak dávám příklad: „V češtině říkáme neustále „oni“…ale co nebo kdo  jsou to vlastně oni? To oni komunisti. Maximálně. V angličtině se nepojmenované oni nepoužívá, protože hned vede k otázce-a  kdo oni?“ A o tom to je. Přiznat si, kdo za to může, kdo to udělal a kdo to povolil nebo dovolil. Na všechno totiž musí být dva. Jeden co to dělá a druhý, co mu to dovolí.…

  • kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Vyzkoušely jsme – Cirque du Soleil

    (Boh) V poslední době jsem vyzkoušela mnohé… Málem jsem se rozplakala na Cirque du Soleil, zapařila jsem na Majálesu, pobavila se na Oněginovi, který byl Rusák, naučila se masírovat hlavu po indicku a připravovat dokonalé koktejly, ochutnala speciality pro labužníky na Prague Food festivalu a zafandila si na beach volejbale. Ve své podstatě bych doporučila všechno. Protože všechno bylo skvělé. I když všude bylo něco, co bych si zřejmě odpustila nebo udělala jinak. Ale jak se říká u nás doma, „byla to souborná nabídka“ a tak nebylo zbytí. Cirque du Soleil je cirkus, jehož vystoupení jsem chtěla vidět už od chvíle, co jsem se o něm v roce 2000 dozvěděla. Tenkrát přijeli…