(Boh) Asi se nebudu příliš věnovat tomu, jak jsme se daly znovu dohromady, protože na retrospektivní záležitosti bude času jistě dost. Minimálně v důchodu. Teď je podstatné vyřešit provozní otázky blogu a hlavně našich životů. Zatímco si Dvě Třicítky v poklidu spaly, vytvořila jsem si vlastní mikrosvět na malém, ne příliš sledovaném blogu, který mám ovšem ráda a o který nechci přijít. Byl takovou náhradou za práci v tandemu, a paradoxně díky němu jsem pochopila kdo jsem, co chci a co potřebuju, co bych měla dělat a čeho se naopak vyvarovat a teď, když se tandem obnovil, se ho prostě nechci zbavovat.
-
-
Vyzkoušely jsme #Holandsko
(Boh) Opět jsem vyrazila za hranice všedních dní. Tentokrát jsem si odskočila do Nizozozemí. Výlet to nebyl dlouhý, přesto intenzivní. Plný milých a příjemných zážitků,co srdce zahřály! Holandsko je země, kde se má představa o jízdě na kole spojila s realitou. Muži v oblecích, ženy ve slušivých šatech, košíky na řídítkách, aktovky na nosičích. Miluju citybiky! Konec hmyzím sportovním oblečkům a pseudo kolům! #elegancenakole #sundejtendres
-
Co udělá žena, když zjistí, že jede na mrtvém koni?
(Boh) Má kamarádka je tak trochu indiánka, takže mě ani nepřekvapilo, když mi od ní přišel email s článkem Lucie Kolaříkové: (ano, jsem jako Leoš Mareš a recykluju vtipné emaily…promiňte, ale tohle fakt musím sdílet dál!) Přísloví Indiánů z kmene Dakotů prý zní: „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ Je to efektivní způsob žití, který umožňuje rychlé změny. U nás si dovolujeme luxus „beze změn“ a důsledkem bývá hned několik mrtvých koní v naší stáji. ZJISTÍ-LI ŽENA, ŽE SEDÍ NA MRTVÉM KONI, KTERÝ JE JÍ VELMI DRAHÝ, TAK… • tvrdí, že kůň je stále živý a pouze má špatné období • diví se, protože ten kůň přece vždycky jezdil…
-
Co jsem se naučila v květnu
(FF) Spoustu nových a hlavně užitečných slovíček naleznete zde. Spoustu z nich můžete přes léto nutně potřebovat! Naučila jsem se, že po domněnce typu „tu májovou spršku přeběhnu“ nebo „teď nemám čas hledat deštník, půjdu jen tak“ následuje vždycky ukrutná průtrž mračen, promočení až na kost, nedobrovolný kluz v balerínkách s otevřenou špičkou po chodníku a zběsilé hledání úkrytu. Prověřeno opakovaně v jediný den. Staré kuře se nejí. Žádné staré mase se nejí. Maso, u kterého si nejsem jistá dopravím řetězcem, se také nejí. Když už nemůžeš, přidej. Ostatní lidé se také třeba někdy bojí vystupovat na veřejnosti. Jen to nedávají najevo. A když to nedávám najevo ani já, tak to…
-
Co jsem se naučila v únoru
(FF) „Bohémská preciznost – když se zvládne, dotknete se maxima. Je to slovanská improvizační schopnost a kreativita kombinovaná s německou odpovědností a cílevědomostí.“ Leon Jakimič, majitel firmy Lasvit Vydry se ve spánku drží za ruce, aby neodplavaly sobě navzájem. Když jsou Indiáni nemocní a jdou za šamanem, položí jim jednu otázku. Ta zní: Kdy jste přestali tančit a zpívat? Květinám v práci je lépe bez mé přítomnosti. Trochu zneklidňující, ale alespoň teď vím, jak na ně. Karma, to je osud, chlapče, víš? Jak to vlastně přesně funguje, se dozvíte tady. Pocit, že se musíte všem zavděčit a zalíbit, je naprd. Stejně jako pocit, že nepoznáte, kteří lidé vás mají opravdu rádi, a…
-
Fashion guru ekonomických médií
(Boh) Já musím, prostě musím. I kdyby se měla odstěhovat, nikdy se mnou už nepromluvit a přestala se mnou vytvářet blog. Prostě musím tady zveřejnit odkaz na článek ze seriálu o módě, který napsala Fatalka. Ona je totiž moc dobrá, ale nerada se někde ukazuje. Nemá ráda neznámá telefonní čísla, ani protekci a lehkoživky. No, to já taky ne, ale jako správný markeťák nevěřím na rčení, že „dobré zboží se chválí samo“. Nechválí. A proto ji musím pochválit alespoň já. A každý, komu se její články budou líbit, by měl udělat to samé. Prostě to jen poslat dál. Celý týden bude vycházet jeden článek denně. O módě – s…
